Od rána do večera nejsem doma a tak na nějaké vánoční přípravy vůbec nebyl čas. Původně jsem plánovala, že budu péct a gruntovat v sobotu a v neděli odpoledne, nakonec jsem ale měla volnou celou neděli, tak jsem sobotní odpoledne proflákala a prolenošila a na pečení se vrhla v neděli ráno. Tedy v devět ráno. Anička i Liána vypadaly ohromně natěšeně a od samého začátku mi chtěly pomáhat. Liánino nadšení opadlo hned jak zjistila, že jí nedovolím cpát se syrovým těstem, Anička vykrojila šest zázvorek a šla si hrát. Roztáhla jsem se s pečením po celé kuchyni a rozjela to ve velkém. V poledne nebylo v kuchyni k hnutí, plechy ležely i na podlaze, v lednici odpočívaly koule těsta, v komoře zasychaly zázvorky, hladové děti telefonovaly babičce, jestli můžou přijít na oběd. Babička naštěstí souhlasila (a v telefonu zaplaťpánbu není vidět, jak se tvářila). Kato vylízal zbytky kokosového těsta z mlýnku, Liána se namalovala a odešli. Anička trvala na tom, že mi bude pomáhat a radši zůstane se mnou. Nakonec opravdu vykrájela celé dva plechy lineckého a natlapkala pracnové těsto do formiček. Linecké se nám povedlo skvěle. Místo pracen mám misku drobečků a Anička je v tom nevinně - ten recept byl divný už od začátku. No nic, drobky příležitostně přetransformuji na úlečky. V šest hodin večer mě bolela záda a pečení jsem měla plné zuby. I jela jsem se odreagovat nákupy vánočních dárků. Po nákupech jsem se vrátila zpátky ke sporáku, v devět večer putovaly do trouby poslední plechy, Liána s Aničkou mi pomáhaly mazat linecká kolečka marmeládou. Ještě jsem namatlala trochu cukroví čokoládkou.....a padla do postele. "Mamíííí, já mám hlad, co bude k večeři?" ptala se Liána. "Mohla bys udělat bramborovou kaši s cibulkou" napovídal manžel. Ne, nemohla. Dnes ráno jsem přemýšlela, jak jsem se dostala do noční košile - jsem si jistá, že večer jsem se nepřevlékala. Možná jsem v ní byla celý den. Možná jsem v ní jela i nakupovat. Možná se umím převlékat ve spánku.