Stalo se, co nemělo. Naštěstí se to nestává často. Tak dvakrát, třikrát za rok. Častěji bych to psychicky neunesla. Tedy abych šla cvičit a musela vzít Anič s sebou, protože doma nebyl nikdo, kdo by ji pohlídal. Představte si holčičku, co dvě hodiny v kuse obíhá tělocvičnu, pošťuchuje koho vidí a ještě se přitom stíhá houpat na lanech, skákat po žíněnkách v nářaďovně a okukovat mažoretky pilně mažoretící vedle. Liána ji vyfotila, sice nekvalitně, ale co byste v tom kalupu chtěli...

houpu se

šplhám

jsem šťastná jak blecha