Přijel dnes kolem poledne. Před domem zastavila modrá dodávka, zazvonil (ehm, zakvílel) zvonek a byl tu. Už nám moc scházel, bez něho naše rodina nebyla úplná. Dorazil domů vpořádku, údajně spravený a upgradeovaný (píše se to tak?) Synek ho s divým leskem v oku vybalil z krabice - užil přitom stejných metod jako o Vánocích při vybalování dárků - prostě roztrhal krabici na cucky. Po obýváku se ještě teď povalují polystyrenové drobečky. Ten pošťák, co ho přivezl, je manželův kamarád. Což jsem zjistila večer v hospodě. V hospodě jsem teď až příliš často. Furt mě někdo tahá na pivo. A já duša dobrá se tak snadno nechám ukecat! Přitom mám doma tolik práce. Mám totiž čtvrté dítě (to bude na samostatný článek, těšte se) Ale jinak bývá u nás doma dětí tak osm. K tomu tři dospělí. Nechápu, že o sebe nezakopáváme. Na závěr jeden obrázek z dovolené, ať se máte čím kochat a na co těšit (ano, fotek jsem pořídila opravdu hodně a pochlubím se):