Co asi může pravověrná hospodyňka dělat v horkých srpnových dnech? Jaká skvělá zábava se hodí pro dny plné slunce? Koupání v řece? Povalování u bazénu na koupališti? Či snad dokonalé schlazení plaváním v zatopeném lomu? Kdepak. Je čas vymalovat! 

škrabali jsme a škrabali....

Začali jsme v předsíni. Chtěla jsem, aby dílo bylo vykonáno důkladně a se vší pečlivostí, zakoupila jsem tedy škrabku, zvlhčila zdi postřikovačem na kytky a ukázala synkovi, jak na to. Junior se s nadšením vrhl do práce, škrabal, velké kusy staré malby padaly na zem. Škrabali jsme oba. Škrabali jsme to nadvakrát. Byli jsme nejspíš první, kdo kdy v předsíni škrabali. Na zem padaly vrstvy barev, které jsem nikdy v životě neviděla (co moje paměť sahá, měli mí rodičové v předsíni vždycky tapety). Proškrabali jsme se k roku 1968 a potom i dál.  Práce začala připomínat archeologický průzkum. Myslím, že nejstarší vrstvy pamatovaly druhou světovou válku. Naši nevelkou předsíň jsme škrabali celý den. Když jsem ten svinčík zametla a uklidila, bylo ho skoro dvacet kilo.

světlo dostalo slušivý obleček

Samotné malování bylo komplikované a nejvíc dal synkovi zabrat strop. Šmrdlal ho válečkem, ale strop se nechtěl nechat, vlnil se před očima, nerovný, plný dolíků a prohlubinek. Ani druhá vrstva nedopadla zrovna ideálně, nakonec jsem musela vylézt na štafle (u nás se říká dvoják) a štětečkem holá místa natřít, pěkně jedno po druhém - a že jich bylo! Na stěny jsem koupila ďábelsky oranžovou barvu - tyhlety hotové odstíny jsou skvělá věc, nic nemusíte míchat, prostě to naplácáte na zeď tak jak to je a kryje to tak dokonale, že stačí nanést jen jednu vrstvu. Naše ponurá předsíň se rozzářila, zjasněla a zdivočila. Nakonec jsem namontovala nové vypínače - ty staré ze sedmdesátých let už se rozpadaly a byly nebezpečné. Nastal čas přesunout se se všemi těmi škrabkami, válečky a kbelíky barev do obýváku...