V úterý ráno jsem vytahovala ze schránky obvyklou kopku reklamních letáků. Vespod něco zůstalo. Něco menšího, bílého (viděno otvory ve schránce). Pohled! Opravdový pohled! Juchů! Zašťourala jsem intenzivněji. Kdepak. Ten nepůjde vytáhnout horním otvorem, jako letáky. Leží až docela na dně, musela jsem si zajít pro klíček, abych ho vysvobodila z plechového vězení. Až z dalekých Drážďan k nám doputoval, článek o tom, jak si spřátelení blogeři užívali na výletu, si můžete přečíst zde.