no kraji chybělo: Nebylo tam dosud lidí, nikde ani človíčka.
To Petra udivilo a zamrzelo, i prail: "Pane,pohleď na ten krásný kra! Jak krásný by bylteprve, kdyby tu byli lidé!" "Nevěř tomu a nermuť seproto, Petře! Je tomu tak dobře!" odpověděl Pán Ježíš.
"Není, Pane! Bez člověka je u smutno. Kdyby v tom zdejším úrodném krajibyli lididé, jistě by Tě samou vděčností ustavičně chválili a velebili, abylo by tu veseleji" namítal učedník.
KristusPán vrtěl hlavou, ale Petr nepřestával o tom mudrovat a prosil Mistra, abystvořil pro ty žírné lány člověka, který by je oživil.
Pán nakonec povolil jeho naléhání, a řikázal mu, aby tedy uhnětl z hlíny lidskou podobu, že jí pak vdechne duši.
Radostně uposlechl petr a uplácal z hlíny - bylo jí všude kolem až až- mohutný trup, silné paže a nohy, a nakonec důkladnou hlavu. Pán vdechl postavě duši.
Tu si Petr povšimnul, že zapomněl v chvatu udělat nově stvořenému člověku ústa. I přisokočí k němu a vtiskne mu pod noc ukazovák, aby své dílo dokončil. Sotvaže však zaryl muži do obličeje, ten napřáhl ruku, a zvolal: " NERÉPÉ! ESLI EŠČCE JEDNÓ RÉPNEŠ, TOŽ ŤA LEŠČÍM, AŽ TĚ ČERVENÁ VEŠPLICHNE!"
Ulekl se petr, uskočil, Kristus pán se zasmál a pravil: "Dobře Ti tak, Petře! To máš za to, žes mne nedbal a chtěls mít po svém."
A na paměť toho, že první věta, která z úst toho člověka vyšlo, bylo hana, nechť sluje Hanák, a jeho kraj Haná!