3.-10.6.2024

Albánie - Kavaja

Brilliant Hotel and Spa  ,  all incl.

/CK Delfin Travel – 55+/

Naše dovolená začínala v nekřesťanskou dobu, a to v pondělí 3.6. v 03h, kdy jsme měli před domem přistavené taxi na letiště. U Terminálu 1 u vchodu B měl na "účastníky zájezdu" čekat pan delegát Ptáček. Protože ale nečekal (a později jsme zjistili, že včasné příchody nejsou jeho doménou), odbavili jsme se jako jindy sami a poté jsem vyhledala početnou skupinu převážně seniorek s několika seniory pověšenou na Ptáčkovi se svými mnoha dotazy, aby si nás odškrtl a že už jdeme na pasovou kontrolu a následně k našemu terminálu. Kupodivu jsme letěli na čas a let trval necelé dvě hodiny, poslední cca ½ hodinu před přistáváním jsme "prolétali oblastí silnějších turbulencí", což se potom slilo v klesání a přistáli jsme celkem hladce. Protože u nás se na kinetózu prodává už léta pouze kinedryl, který mě uspává a tlačí mě z něj žaludek, sehnal mi Ondra nějaký lék od kamarádů Poláků, kde byl i přibalový leták pouze polsky a mně byla pilulka sympatická tím, že byla malinkatá. Jenže účinky měla úplně stejné jako kinedryl, prvně za naše společné lety jsem po něm v letadle usnula a přestože mě turbulence budily, špatně mi nijak zvlášť nebylo. Totéž bylo i při cestě zpět, turbulence byly větší a delší, jistě více než hodinu, nespala jsem, ale po stejné pilulce jsem byla utlumená ještě odpoledne doma.

 Na letiště v Tiraně údajně kvůli silnému provozu přijely autobusy se zpožděním a museli jsme k nim jít docela dlouhou trasu po parkovišti, což pro Ondru a jeho koleno nebylo nic příjemného, naštěstí cestou tam jsme popadli vozík na veškerá zavazadla, při cestě zpět musel stejnou trasu od autobusu oba kufry tlačit před sebou bez vozíku, zatímco já jsem vezla jeho příruční tašku a nesla kabelu a naše svršky.

Od stejné cestovní kanceláře 55+ jsme jeli všichni do jednoho hotelu, my jsme žádné informace od delegátka Ptáčka neobdrželi, neboť jel v druhém autobusu, ale nic jsme nepotřebovali, oznámil nám, že zahajovací schůzka bude v 17h v recepci a odešel do svého busu.

V hotelové recepci jsem opět využila shromáždění všech lidí kolem Ptáčka s dotazy, vzala jsem naše pasy a šla k recepčnímu pultu, kde úplně v pohodě nám hned po vyhledání našich jmen v pc dali pásky – sice nejprve na polopenzi zlatavou a na druhou ruku all. incl. modrou, zlatavou jsme si následně sami ustřihli, karty od pokoje a jednu na osuškový servis a rovnou jsme mohli tedy někdy po 10.hod. jet výtahem do 7.patra do našeho pokoje, který byl zřejmě jako jeden z prvních připraven. Oficielně mělo být stěhování na pokoj až ve 14 hod. Když jsme se ubytovali a převlékli a jeli dolů na pivo před obědem, spousta lidí ze zájezdu ještě čekala ve frontě u recepce nebo visela na Ptáčkovi.

Na avizovanou schůzi, kde opět všichni seděli nebo stáli v recepci včas, přišel pan Ptáček v 17.20h a bez slova omluvy nás všech myslím 72 nasměroval do 8.patra, kde je nějaká zasedačka a tam nám všechno řekne. Jelikož výtah pojal max 6 lidí, umím počítat, že  jel nahoru a dolů 12x, (nakonec někdo objevil i druhý  v boční chodbě), takže se předlouho čekalo buď už nahoře, až budeme všichni, v nevýslovném parnu, do zavřených oken pralo slunce,  nebo dole na výtah. Nakonec jsme se nedozvěděli nic, co bychom už nevěděli o pláži a době jídel apod. – vše bylo dostatečně podrobně popsáno v pokynech před cestou a co ne, leželo na každém pokoji na stole jako hotelový řád a jako vždy a všude -  a protože jsme nepotřebovali slyšet, jak jedna paní neumí zavřít balkón a druhá trezor a komu chybí ramínka apod., jeli jsme napřed dolů. Výlety jsme řešit nemuseli, tentokrát kvůli Ondrově kolenu jsme byli rozhodnuti zůstat těch 6 dní jen v hotelu a na pláži.

Tak se taky stalo, proto žádné zážitky tentokrát nemáme.

Kromě dvou dnů, kdy bylo pouze ráno  zataženo a občas i sprchlo,  jsme měli celých šest dní krásné počasí, moře bylo klidné, menší příjemné vlny u břehu, ale nijak agresivní, jediné, co trochu vadilo, byly kameny maximálně dva metry a dál už jen písek. Ale dal se najít i koridor, kde bylo kamenů méně a vstup do moře pohodový. Až do neděle před odletem bylo na pláži spousta volných lehátek, v hotelu byli jen Poláci a náš "Ptáčkovci", lehali jsme si od třetího dne dál od břehu, kde byla spousta Poláků s malými  hlučnými  dětmi, které házely písek a lítaly kolem nás, Češi 55+ s sebou žádné děti neměli. 

Jídlo nebyla žádná sláva, teprve se to učí, v Albánii zatím není bůhvíjaký turistický ruch, anglicky mluvily pouze slečny na recepci, ale v jídelně a na baru personál pouze albánsky. Nešlo si říct o lžičku, které tam byly jen snad jednu snídani a tak jsem jedla jogurt lžící, ani pantomimicky zahranou scénku nepochopili, nerozuměli, když jsem řekla o další džus, když v automatu došel, o hrnečky nebo skleničky, které neustále chyběly. ¾ hodiny po začátku doby na snídani už nebyl pytlík se zázvorovo-limetovým  čajem, který mi chutnal, ani černý, který pije Ondra. Ondrovi u snídaně ubližovali tím, že občas odnesli prázdný tác po míchaných vejcích a už nový nepřinesli třeba půl hodiny, místo vajíček na totéž místo přinesli croissanty. Stála každé ráno šílená fronta na čaj a kávu a džusy, jeden automat pro celý hotel. Ondra jeden den někde splašil několik pytlíků od obou druhů  a zbytek pobytu jsme si chodili k barelu se studenou a teplou vodu a nestáli frontu, kávičku si dával později, když se davy nasnídaly.

Personál se ale docela snažil, při obědech i večeřích bylo prostřeno a odnášeli sice pomalu a jen něco, ale úplná katastrofa to naštěstí nebyla. Neobsluhovali nás večer, vše jsme si chodili vystát sami, když odnesli popelník, už ho nikdy nevrátili. Takové drobné chybičky, ale že bychom se trápili hladem nebo žízní, to rozhodně ne. Víno se tedy opravdu pít nedalo,  Ondra měl ob den procházku do vedlejších dvou "Supermarketů", kde kupoval sobě lepší červené a mně nějaké malé lahvičky Rieslingu (0,187), nachladila jsem a večer si je nosila v kabelce s sebou na terasu po večeři. 2x koupil i docela dobré Prosecco, to jsem si přelévala do lahviček od vody, které jsme denně měli od uklízeček na pokoji,  a každému to bylo jedno, nikdo si mě nevšímal.  Ondra si dopřával teprve večer na balkóně svoje červené. Co jsme na jiných (lepších) dovolených nezažili, byla svačinka v 16h. Většinou jsou nějaké buchty nebo zmrzliny pro děti, nikdy jsme to nijak nesledovali a nic si nedávali. Tady ale byly hody, že nám chutnaly svačiny víc než obědy a večeře, alespoň mně určitě. Cibulové kroužky, pizzy, hranolky, různé jednohubky s pomazánkami, žampionové i jiné saláty.....Sladké samozřejmě taky, ale to jsme odpoledne nejedli.  Většinou už jsme potom moc nevečeřeli, jen nějaký salát a olivy a sýry, (hlavně balkánský nám hodně chutnal).

Seděli jsme každý večer se Zuzanou a Pavlem, přáteli z okolí Prahy, mající stejnou profesi, a sice zubní lékař/ka.  Rozuměli jsme si hlavně politicky, litovali jsme, že od revoluce prvně nevolíme  a volili bychom stejně, zasmáli jsme se s nimi a bylo to  fajn, oba kouřili, ale na rozdíl od nás skoro vůbec nepili, přesto to s námi vydrželi celý týden. Poslední večer si k nám přisedli manželé nebo partneři, on byl podobný Hrraběti Kocharrovskému z filmu Když Burian prášil, takže jsme jim říkali pracovně Kocharrovští. Ale konstatovali jsme, že byla fajn jejich snaha o sblížení až poslední den, protože nám dvěma vůbec nesedli.

V neděli byla opět schůzka kvůli odletu v 17.30h v 8. patře, i na tu přišel pan Ptáček pozdě, ale tam už Zuzana ani Ondra nešli, my jsme s Pavlem vyslechli asi 10 minut, zajímalo nás pouze, kdy nejpozději musíme opustit ráno pokoj a kdy přijede náš autobus, takže jsme okamžitě opět sjeli dolů výtahem.

Vstávali jsme tedy v 05h, dobalili a jeli dolů na check out, opět fronta děsná, ale zvládli jsme. Odjížděli jsme od hotelu chvíli po 06.hod., na letišti vše proběhlo dobře, odlétali jsme v 9.30h a v Praze dosedli v 11.15h, vše podle plánu.

Dovolenou bych hodnotila od 1 do 10 známkou 7.

Pro fotky klikni zde