Tak další pokus o text, ale je fakt, že je to spíše předělaný jeden minulý.

KUDY KAM?

Vím, že to poupě, které jsi stvořila,

nosila jsi v sobě s vidinou jinou.

S myšlenkou na štěstí dětstvím mě provedla

netušíc, že Tvoje představy zhynou.

 

Dospělost vytkla již z života dětství,

se ctí bych měla přistoupit k dospění.

Bohužel se mi tak nedaří činit,

sama jsem usedla v psychickém vězení.

 

Hledám jen cestu svou, kudy se dát,

ukaž mi správný směr, poznat ho toužím,

já sama sebou jsem vedená loutka,

co v bludišti života jen smutně kouká.

 

Chtěla bych ze srdce bez čekání

vykřičet omluvu na celý svět.

Zbavit se překážek, co v růstu brání,

strach mi nedovolí dotknout se hvězd.

 

Život svůj trávím v náruči snění,

marného čekání, než přijde nic.

Plevelem zarůstá zevnitř i zvenčí,

na pile k sekání ztupil se břit.

 

Hledám jen cestu svou, kudy se dát,

ukaž mi správný směr, poznat ho toužím,

já sama sebou jsem vedená loutka,

co v bludišti života jen smutně kouká.

 

Planá jsou veškerá omluvná slova,

bezbřehé mrhání marnými sliby.

Měla bych varovná vyslechnout znova,

přísahy vymanit z roviny KDYBY.

 

Prosím tě, ukaž mi, kudy mám jít,

neznámou cestu, já nechci vzdát....