Tady je ukázka toho, když si člověk nějaky začne povídat se svým nitrem. A možná by ho měl poslechnout! Jen mi chybí zas ta hudba! :))

 

- Hej, ty tam vzadu,

   poslouchej přece!

 

- Volal mě někdo?

 Neslyším nic.

  Možná tak v uchu

  hučení v řece,

  chceš-li být slyšen,

  zavolej víc!

 

- Musíš mě slyšet,

  ty pako hloupé!

  Jsem ve tvé hlavě,

   tvé druhé já.

   Přicházím s radou,

   nehodlám křičet,

   stačí jen chtít

   a pomoc ti dám.

 

- Povídej tedy,

   jsem jedno ucho,

   pokusím k srdci

   si tvou radu vzít.

   Hlavně se nelekni,

   vše je mi k pláči,

   nejde mi na tváři

   neradost skrýt.

 

- A to je důvod,

  proč k tobě mluvím.

  Nelíbí se mi,

  kudy ses dal.

  Fontány nářku

  tvůj pokoj zdobí.

  Je ti snad při chuti

  stále ten žal?

  V lítosti topit se

  má stránku stinnou.

  Nevíš, kdy život

  ti obrátí list.

  Pamatuj! V radosti!

  zříš vodu živou. 

   Úsměvů na tváři 

   rozdávej víc.