Jelikož jsem veřejně zamilovaná do Klicperova divadla a zejména do tvorby Davida Drábka, která však dostává ten správný říz díky vynikajícímu souboru, jsem stálým návštěvníkem jejich kulturního stánku. Naposled jsem zhlédla ROMea a Julii, Drábkovu další variaci na Shakespearovo drama. Už podruhé, protože to se musí vidět víckrát! A včera jsem nejen probulela děkovačku, ale hlavně mě to inspirovalo k dalšímu tvůrčímu pokusu. Kdo inscenaci neviděl, mnoho mu to neřekne, ale někomu už nadpis vypoví, o co asi půjde ;-)
ROM-eo a Julie
Ach, Romeo, Romeo, proč jen jsi ROM-eo?
Ach, Julie, Julie, proč bílá kůže nehřeje?
Jak zvadlé kytce dodal jsi mi vláhu,
slzy štěstí zamlžily zrak.
Dřív vězeli jsme jenom v kyberkrásnu
a život náš běžel naopak.
Teď známe se i bez skel monitorů,
ryzí cit se prohlubuje v nás.
Už nejsme růže pod poklopem skryté,
ať spor našich rodů vezme ďas.
REF: Černobílý světe, pouze jen svár znáš,
oči tvé snad překryté jsou páskou.
Z hlavy sejmi falešnou svatozář,
když vítězí smrt nad čirou láskou.
Proč, Julie, chladnou krásou oplýváš?
Svlékni už ten bezcitný svůj háv.
Jste jen vězni "bílé" dokonalosti
vyprahlí jak v horku pole lán.
Proč, Romeo, tak horká krev tě dráždí?
Temperament zkroť a oheň zhas.
Odvetou krutou se mír nenachází,
já musím roztát, ty hledej mráz.
REF: Černobílý světe, pouze jen svár znáš,
oči tvé snad překryté jsou páskou.
Z hlavy sejmi falešnou svatozář,
když vítězí smrt nad čirou láskou.
Ach, Romeo, Romeo, proč jen jsi ROM-eo?
Ach, Julie, Julie, proč bílá kůže nehřeje?