Takže, po dvou týdnech jsem tu zase, a jelikož jsem si dala předsevzetí, že se nebudu pokaždé omlouvat, že nepíšu každý den, neomlouvám se. 

Ti, kteří žijí v Jihomoravském kraji stejně jako já měli minulý týden "jarní" prázdniny, které slušná část naší třídy strávila na horách. Já nicméně ne, já byla, jako naprostou většinu prázdnin, u taťky. No a zkrátka to bylo jako vždy úžasný, přes dopoledne jsem se buď s Alaskou jen tak povalovala a kecala (v případě, že u mě spala), nebo jsem hlídala brášku, mobilovala s Pablbem a Alaskou, a četla si knížku. Pak jsem si udělala oběd (ohřála) a šla za Alaskou. Odpoledne jsme strávili staráním se o koně a ježděním a potom jsme buď do devíti (nespala) nebo do tří (spala) sledovali seriály. A takhle pořád dokola. S touhle rutinou rozhodně problém nemám. Také se musím pochlubit svým historicky prvním (fanfáry prosím) pádem z koně! Ne, vážně, byla to strašná prča. Zkoušela jsem podruhé v životě skákat překážky, poprvé venku, no a první skok v pohodě, pak tam ale byl dvojskok, což mi úplně nevyšlo. První skok jsem dala ,ale než jsem stihla získat zpět rovnováhu, Torm - koník, na kterém jsem jela – skočil podruhé, vyhodil mě ze sedla, já dopadla nejprve na krk, a pak, jelikož Tormíček klusal dál (skáču zatím z klusu, ze cvalu bych to nedala už vůbec) jsem sklouzla na zem. Pak se mi kupodivu podařilo vylézt do sedla (mám trochu problém dosáhnout na třmeny, Torm měří v kohoutku skoro dva metry) a když jsme s Alaskou potom čistili koně, objevili jsme krásnou blátivou cestičku, kterou se mi podařilo vytvořit při pádu prsty. Když na tím tak přemýšlím, já Vám asi ještě nepsala o Alasce, že? Je to moje nejlepší kamarádka, jejíž mentální postižení se velice podobá tomu mému (tím myslím, že jsme obě stejně divné). Je stejně stará jako já, a já nevím, je super. Mám ji moc ráda. A logicky, její jméno není Alaska, ale už jste si určitě všimli, že jména, která používám, nejsou zrovna běžná, takže je tu možnost, že jsou vymyšlená nebo alespoň doopravdy nepatří těm, ke kterým je přiřazuji.

No, jinak se mi povedlo fakt hezky si uklidit pokoj, poprvé mám pocit, že už by to líp nešlo, takže se to teď budu snažit udržet a upřímně doufám, že můj perfekcionalismus zvítězí nad mým bordelářstvím.

A třetí nadpisové téma, vysoká (škola). Mám něco jako krizi raného věku nebo jak to mám nazvat, začínám hodně řešit budoucnost, co bude apod.. A v jednom mám jasno. Neplánuji žít v této zemi. Odstěhuju se, pravděpodobně do Ameriky. Takže už jsem projížděla vysoké školy, hodně jsem pokukovala po těch v Británii, jelikož tam se dá ještě vcelku slušně dostat, díky tomu, že jsme součástí EU budou menší problémy s papírováním + jsem našla jednu stránku, která vypadala slibně a nabízela, že by pomohla s přihlášením do takovéhle školy. Ještě nevím, co budu dělat, jelikož moje záliby a priority se každým rokem mírně mění, takže to, co jsem chtěla v 10ti, se už docela dost liší od toho, co chci teď. A v 18ti tomu jistě nebude jinak. Zatím by se mi líbila psychologie, medicína nebo pedagogika. A jestli si teď říkáte, že si třeba rozmyslím i tu anglii jako takovou, mýlíte se. Od té doby, co si vedu deník, mám vcelku představu o svých rozhodnutích, a tohle mi vydrželo asi nejdýl ze všech rozhodnutí ever. Nejdřív to byl jen takový sen, idea. Pak to přerůstalo v nápad, a teď už je z toho rozhodnutí. Jen se trochu bojím, jak to vysvětlím mamce. Už si šetřím nějaké peníze, zatím mám 2 000 Kč, což je samozřejmě směšně málo, ale zase mám ještě víc než pět let času a letos v létě jdu na svou první brigádu. Ale o tom zase jindy. Papáá

- Elii