čas – kategorie, kterou v životě bereme jako samozřejmost a dokonce si myslíme, že čas je náš. Není to pravda, čas není nikoho, ani náš, letí jako splašený kůň stále jedním směrem od minulosti k budoucnosti, a je nevratný.
Jenom využití nebo promarnění nám vyhrazeného času je naše. To podléhá našemu rozhodování, naší vůli, našim přáním, naším citům, zodpovědnosti, sebeovládání ...
Chápání času je jenom relativní, ano – i když minuta, hodina, den, rok jsou pro každého stejně dlouhé, existuje relativnost času. Mladý člověk se šetření časem příliš nezabývá. Je mladý, hýří, rozhazuje, má ho přece tolik, ale člověk ve středních letech už uvažuje a časem šetří. Starý člověk časem skrblí, pochopil i druhou část přísloví : čas jsou peníze, ale ani za největší peníz čas nekoupíš.
Michelangelo měl pravdu " Není větší ztráty nad ztracený čas " ... čas nemá slitování, ani s jedním z nás, čas je proto, aby se tu nepropás ... A jak na to ?? To si musí každý rozhodnout sám.