Důležitá věc úvodem – nefňukejte.

 

Můžete si totiž za to sami.

 

Co to melu? Jo, to je totiž vaše věc. Nikdo vás nenutil najít si atraktivního kluka nebo holku. Klidně jste si mohli najít někoho hnusnýho, o koho by si ani vožralej po deseti pivech nevopřel kolo, a měli byste klid.

 

Ale vy ne. Vy jste si našli člověka krásnýho, milýho, sympatickýho, no zkrátka prostě se vám líbil, jinak byste si s nim nezačínali.

 

Tak si představte, že pokud nemáte nějakej extra hipsterskej vyhraněnej vkus, je dost velká pravděpodobnost, že se líbí i jinejm.

 

A zdaleka ne všichni zůstávají jen u tichého obdivu. A zdaleka ne všichni respektují to, že ten člověk někoho má (vás) a tudíž není asi úplně morálně super na něj zkoušet nějaký balící finty (takovým lidem se teda říká zmrdi, ale o tom zase příště).

 

Což je samozřejmě pocit, který není příjemný vůbec nikomu. Bodejť by taky byl, žejo. Představa tý hromady debilů, co prostě nejsou s to pochopit, že tenhle člověk už svoje štěstí našel (což je od nás možná trochu namachrovaný, žejo, ale sebedůvěra je základ), je prostě děsivá pro každýho, protože jsme zamilovaní a rádi s tím člověkem jsme. A nechceme o něj přijít. Proto se bojíme, že přijde někdo hezčí, vtipnější, svalnatější, kozatější a celkově víc awesome než jsme my a než bys řekl tojemůjkluk/holkatykurvo, bude drahá polovička s novým debilem pryč a nám zbydou jen oči pro pláč a depresivní statusy na twitteru.

 

Nezaručím vám, že vám vztah vydrží a ten člověk, kterýho teď tak milujete, s váma zůstane a budete spolu mít tři děti, psa a dům u jezera. Neznám recept na šťastnej a věčně trvající vztah. Ten nezná nikdo, možná i v tom je to kouzlo. V tý nejistotě. V tý neustálý potřebě bojovat. Protože je o co.

 

Přesto podle mě existuje pár univerzálních pouček, které vám můžou pomoci se s pocitem, že prostě nejste jedinej génius na světě, kterej vidí, jak je váš partner boží, vyrovnat a značně tak ulehčit sobě i partnerovi, kterej, věřte tomu nebo ne, o ten přerod krásný a milý holky v hysterickou stíhačku, která ho bombarduje esemeskama jak Britové Drážďany, taky úplně nestojí.

 

Bod první – Věřte si.

 

Jasně, klasickejch motivačních keců o sebedůvěře, víře sebe v sama a podobný kraviny nejsou úplně to, co hledáte, těma máte vytapetovanej celej facebook. Ale ono na tom něco málo je. Sebedůvěra je totiž fakt základ všeho. Jestli totiž nevěříte sobě, zákonitě nemůžete věřit ani partnerovi. Jak máte věřit jinejm lidem, který zákonitě tak dobře neznáte, když nebudete věřit ani člověku, kterýho znáte na světě nejlíp, a trávíte s ním v průměru tak 24 hodin denně?

 

V první řadě si musíte uvědomit základní věc. Že váš boží kluk/holka, zkrátka ten člověk, na kterýho myslíte, i když se máte učit na písemku z matiky a kterýho vidíte v každej písničce, kde se jen mihne slovo láska, si ze všech těch svých zájemců, byť by se jima dala zastavit Vltava, už vybral. Vás. Možná tomu nemusíte rozumět, možná si pokládáte otázku, proč se tak rozhod, když po světě objektivně běhá spousta hezčích, sympatičtějších, chytřejších a fyzicky obdařenějších lidí, který by se k vašemu božskýmu protějšku určitě hodily daleko víc.

 

Ale upřímně řečeno, to vám může být u prdele. Serte na nějaký jeho pohnutky. Co je vám do toho, že by dle všech výpočtů a předpokladů moh mít určitě nějakou lepší? To může mít dycky. On si ale vybral vás, protože je mu s váma dobře. Těžko říct, možná mu připadáte vtipný. Možná se mu líbí jak se nesměle usmějete, když vám řekne, jak vám to sluší. Možná se mu líbí že jste tady pro něj, když si potřebuje s někým promluvit. Nebo se mu prostě líbí to vnitřní světlo, který z vás vyzařuje, a jehož paprsky si našly cestu přímo k němu do srdce.

 

Bod 2 – Nic mu nevyčítejte.

 

Jasně, tohle zní jednoduše, ale hůř se to udělá, žejo. Ale fakt. Ať vás ani nenapadne vinit ho za to, že je o něj zájem i mezi jinejma. Tak je hezkej/hezká, no. To se vám má za to omlouvat? Má se malovat a fajnově oblíkat jenom když jde s váma na rande a když jde ráno pro rohlíky, má chodit s pytlem na hlavě a v roztrhanejch fuseklích, aby s nim nedejbože u pokladny nějaká nezačala flirtovat?

 

To totiž k ničemu nevede. Tím, že mu vyčtete, že se na něj ta kráva od něj ze třídy, kterou jste potkali ve městě smála o tři vteřiny víc, než se u kamarádů sluší a že ta pizda na fotce z kamarádovo oslavy na facebooku ho nemá co objímat, ale stát ideálně tak tři metry od něj a nejlépe zamražená v karbonitu jako Han Solo v Návratu Jediho, toho fakt moc nezmůžete. Maximálně ho donutíte pochybovat o tom svém vlastním rozhodnutí. On to tak třeba ani nebere, že by s těmahle čůzama, co se kolem něj motají, mohl mít společného i něco jiného než jen lavici ve škole nebo cestu autobusem. Ale pokud ho o spojení TY + A TA KRÁVA ODNAPROTI budete neustále přesvědčovat, možná o tom začne přemýšlet a nakonec opravdu dojde k tomu, že to není tak úplně od věci. A že by se s ní cítil lépe než se žárlivou mumií, která udělá trojné salto s pěti vruty pokaždé, když mu pípne zpráva na mobilu.

 

Bod třetí – Věřte mu.

 

Možná jsem mohl to předchozí vynechat a rovnou přejít k tomuhle. To je totiž to úplně nejdůležitější. Pokud totiž tý svojí lásce nebudete věřit, můžete ji milovat jak chcete, ale nemá to cenu. Důvěra je totiž naprostá nezbytnost každýho vztahu a bez ní vozíte cihly na barák, u kterýho nemáte postavený základy.

 

Musíte si totiž uvědomit jednu věc. Důvěra není Schrödingerova kočka. Ta totiž buď je, nebo není. Neexistuje důvěřuju ti, ale... Důvěřuju ti, ale po fotbale hned domu. Důvěřuju ti, ale na tom maturáku si dáš jenom tři piva, protože po čtvrtým bys moh začít flirtovat se spolužačkama. Důvěřuju ti, ale radši mi z toho vejletu každou hodinu pošli fotku a raport co děláš, abych věděla, že se nemuckáš s jinou ve stanu. Ne. To není důvěra. To je nějakej podmíněnej bullshit dokazující, že tomu člověku vlastně nevěříte vůbec.

 

A tak to i on bude brát. Já vás chápu, říkáte si, já mu věřím, ale když mě tak prostě rozčiluje to, jak se mu všechny dvoří a jak ho chtějí sbalit... Já vám rozumim, to sere uplně každýho. Ale musíte si uvědomit, že on to tak chápat nebude. Bude to chápat jako útok na svojí osobu, neuslyší "věřím ti, jen se mi nelíbí, že tě chce tolik holek", uslyší "nevěřím ti, bojím se, že s nima budeš něco mít." Nebude totiž s to pochopit, proč vám vadí holky, které on přece nechce, protože chce vás, tak proč by to vás mělo štvát, když je přece s vámi?

 

A další věc. Neobhajujte svoje současný kreténský chování nějakými vomrdávkama z minulosti. Podvedl vás bejvalej přítel, takže teď máte potíže někomu věřit? Oukej, blbý. To je ale jenom váš problém. Tenhleten člověk za to nemůže. Nezaslouží si aby dostával preventivní vojeb za to, že jste se předtim spálili. Nemůžete plošně považovat automaticky všechny vaše případný protějšky za nevěrný hajzly, protože jste prostě jednou měli smůlu. Ti lidi si to nezaslouží. A vy si nezasloužíte je, pokud takoví jste.

 

Jo, není to sranda, mít hezkýho kluka/holku, o který je zájem, co? Ale je to úplně stejný jako se nastěhovat na Prahu 1 a divit se, že je tam hodně lidí. Nikdo vám nebrání odstěhovat se někam, kde lišky dávaj dobrou noc. Ale tam se vám moc nechce, protože vám to v centru vyhovuje víc, co? No jo. Tak to holt musíte brát jak to je. A hlavně nic moc neřešit. A vždycky, když vás rozčílí nějaká nána/kretén, která/ý by si vedle vaší lásky nejradši lehala večer místo vás, uvědomte si, že on už si vybral. Vás.