Další sada splněných úkolů do mé výzvy! :-) 

27. JĺT VEN KRESLIT

Musím se vám přiznat, že od té doby nejsem schopná kreslit doma v pokoji. Ten pocit volnosti, čerstvého vzduchu a jakéhosi propojení s přírodou mi dává daleko větší požitek z toho mého čmarykání. Rozhodně to doporučuji všem. A pokud neradi kreslíte, nebo to z nějakého důvodu neděláte, tak doporučuji vzít si knížku nebo deník, vyrazit psát si nebo číst do trávy. Nebo sluchátka a písničky. Je to hodně uvolňující a nabíjející. Alespoň pro mě. Pozor na klíšťáky :-)!

29. NAJĺT ALESPOŇ 1 KEŠKU

Naše konto nalezených kešek čítá k dnešnímu dni přesně 28 nálezů. Úplně jsme tomu s tátou propadli. Kdybyste náhodou něvědli o čem to tu vlastně mluvím, jedná se o hru Geocatching. Na internetu si zjistíte přesné souřadnice, dopravíte se na místo a hledáte ukrytou kešku - tedy nějakou krabičku, ve které je většinou papír na to, abyste se zapsali (nějaké "Byl jsem tu - Fantomas") a můžete si vyměnit nějakou drobnost. Celé je to zadarmo včetně registrace na jejich stránkách. Je už jenom na vás k jaké kešce se vydáte. My jsme s tátou objevili spoustu nádherných zákoutí, tajných lesíků a luk, kopečků a chmelnic, o kterých jsem ani netušila, že je tu v okolí máme. Každá keška by vás měla zavézt na nějaké neobvyklé, krásné místo. Jsou v polích, ve skalách, některý prý i v moři, pod kameny, v dutinách stromů, v norách atd. Jezdíme zásadně na kole, takže k tomu pohybu přidáme vlastně takovou další zajímavost a výlet je o něco zajímavější. Některé kešky nám daly pěkně zabrat, ale u nás platí, že táta najde snad všechno. I kdyby měl překopat půl pole, tak on to prostě najde :D.

    

  

 

36. VYTVOŘIT ALESPOŇ JEDEN PAPĺROVÝ DENĺK

Tak se podařilo. Tendence k psaní papírových deníků jsem měla vždycky. Pro mě je to přínosnější, než si psát elektronicky něco do počítače. Protože už jenom to psané písmo do sebe něco má. Je v něm poznat nálada, ladění, víc u toho rozpoznám, co jsem cítila, když jsem to psala. Tenhle konkrétně jsem psala od srpna 2016 do května 2017. Psala jsem více méně jenom v krizových situacích, když jsem to nějak potřebovala. V pozitivních chvílích jsem psala jenom sporadicky. Podle toho ten vnitřek taky vypadá. Je absolutně nepublikovatelný. Ale deník mi hodně pomáhal vyrovnat se s vlastními myšlenkami. A stále pomáhá. Píšu si už další a jsem s tím moc spokojená. Doporučuji, pokud máte občas v hlavě zmatky.

 

29. NAVŠTĺVIT ALESPOŇ 1 HRAD ČI ZÁMEK

Nejsem úplně hradová. Mám to ráda, ale neobjíždím památky naší republiky, jako jiní nadšenci. Tento úkol jsem si dala do výzvy, protože jsem hooodně dlouho na žádném hradu nebo zámku nebyla. Nakonec se ale poštěstilo a já jsem se vydala na Krásný Dvůr. Zámek je to docela pěkný, vybavení uvnitř ale není původní. Během historie zámku se dovnitř svezl nábytek z celé republiky, takže tam toho sice mají plno (od porcelánu přes nábytek až po obrazy), ale nic z toho tam vlastně originálně nepatří. I tak se mi prohlídka líbila. 

 

 

51. JĺT DO LESA VYMĚNIT ALVEOLÁRNĺ VZDUCH V PLICĺCH

Do lesa taky chodím docela málo. Máme ho celkem daleko od domu, takže když se vyloženě nerozhodneme zajít si na houby, tak tam moc nechodíme. A já je přitom tak strašně miluju. Poštěstilo se mi v takovém krásném lese být téměř 14 dní v kuse díky dětskému táboru, na který jsem jela začátkem července. A nehorázně jsem si to užívala.

 

 

 

88. UDRŽET SI RUTINU PŘI ČIŠTĚNĺ ZUBŮ A ZBAVIT SE ROVNÁTEK

Více o mých rovnátcích se dozvíte v tomto shrnovacím článku. Čistící rutinu mám zajetou a zuby se mydlím poměrně pravidelně a svědomitě. Už jsem několik let bez jakékoliv komplikace v podobě kazu atp. Takže jsem ráda, že jsem se to naučila dělat správně a hlavně pravidelně. Je to důležitý.

52. NAJĺT SI NOVÉHO KAMARÁDA NEBO KAMARÁDKU

Hehe. Tenhle úkol zní strašně zoufale. A ano. Jsem takový malý zoufalec. Ale nakonec jsem se dost skamarádila s několika holkama od nás z ročníku. Došlo mi, že během jednoho seznamovacího kurzu není možné najít kamarádku na celý život. Všechno vyplynulo tak nějak ze situace, časem jsem si našla lidi, kteří mají podobnou "krev" jako já, neřeší bullshity a jsou prostě normální. Takže Julie ne naučila konečně něco nového. Přijde mi, jako kdybych si já na ty lidi nejprve musela zvyknout a následně si oni museli zvyknout na mě. Nic nového pod sluncem, že jo...

63. NADCHNOUT SE PRO NĚCO TAKOVÝM TĺM MÝM PŘEHNANÝM ZPŮSOBEM

Zalíbení jsem našla v oplatkování. Babička nám přispěla nějaké peníze, abychom si s mamkou mohly koupit oplatkovač. Je to takový speciální stroj, který má dvě plotýnky. Na jednu z plotýnek nalijete oplatkové těsto (které si doma sami vyrobíte), sevřete ho mezi obě plotny a za půl minuty vyloupnete křupavou, tenkou, voňavou oplatku (já je tedy stáčím do trubiček). Je to vánoční slovenská tradice, ale my je zbožňujeme i mimo advent. Takže Julie peče oplatky i v červenci, když je venku 30 stupňů. Protože je to prostě delikatesa. Pokud chcete ochutnat, dejte adresu, nějaké vám klíďo pošlu! :-)

Oplatkovače vypadají takto. Zdroj.

 

 SEZNAM MÝCH CĺLŮ