Jezdím do Prahy tak často, že už si pomalu ani neuvědomuji, kolem čeho to každý den vlastně chodím a na co se koukám. A tak jsem se jednu sobotu přidala k davu turistů a koukala se na tu krásu jejich očima. Očima, který obdivují každý pitomý domeček. A tohle je jeden z těch článků, kde je málo písmenek, ale o to víc obrázků. Je to takový můj malý uchovávač vzpomínek. Takový můj pamatováček :).

Všechno začalo na Strahovském klášteře, kde při vstupu zrovna kvetla nádherná magnolie. Ta je fotogenická za každých okolností, i kdybyste jí zlámali půlku větví (to nedělejte). 

 

A na rozdíl od naší zahrady u sná doma, tady měli anglický trávníček. Krásné místo, které schováva za rohem ještě krásnější výhled na Prahu.

 

Modrá a bílá, nejlepší barevná kombinace. Jo a ještě zelená a bílá, samozřejmě :D. 

 

A onen slibovaný výhled. Fotka je teda hodně mizerná, ale asi si všichni dokážeme představit to moře z červených střech :-). Krásný. 

 

Zastávka číslo 2 - Pražský hrad. Tenhle dům napravo od Hradu je hezčí, než celý Hrad dohromady :D.

 

Není to vidět, ale vlajka na střeše hlásala přítomnost našeho mocného dědy. A nás jako vítací ceremoniál čekalo šacování, ukázka obsahu tašek a průchod rámem.

 

Zákaz focení, tak alespoň pro ilustraci. Náš nejkrásnější chrám široko daleko. A před vchodem nejdelší fronta široko daleko.

 

Svatovítské varhany, na které se vybírají drobné. WTF.

 

Byla jsem hodně překvapená, že kaple svatého Václava byla otevřená. Ještě nikdy jsem ji neviděla. Dovnitř se smělo samozřejmě jenom nahlédnout. Krásně voněla.

 

Pohled z balkónu Vladislavského sálu. Dostala jsem třikrát culíkem do oka, dvakrát loktem do žeber a několikrát mi někdo šlápl na nohu. Ale co bych pro fotku neudělala.

 

Absolutně na houno fotka Zlaté uličky. Ale byla jsem tam! Fakt! Škoda, jak moc komerční je, samý debilní krámek nebo obchod s totálně na nic kosmetikou nebo předraženými suvenýry. Škoda, škoda!

 

Napravo nejobdivovanější panenka v celé Praze. Jezulátko. Škoda jen, že oltář byl zakrytý. 

 

Já jsem si myslela, že Jezulátko je trošku větší. Ale tak alespoň je pořádně ozdobený, že jo :D. Není skoro ani vidět.

 

Po cestě jsme stihli i festival Polívkování, na který jsem chtěla jít, když byl ještě na Náplavce. Tento rok se ale konal ve dvoře pivovaru Staropramen. Mělo to úžasnou atmosféru. Všichni měli dobrou náladu, všude výborný jídlo a pití (lehce jsem se picla ciderem, lol). Ceny vyšší a byla to trochu tlačenice, ale jídlo bylo výborný.

 

Jako sorry, ale bez mnou a sestrou opěvovaných rolek to prostě nešlo. Napravo rozjedený ramen (ochutnala jsem poprvé v životě) a nalevo dojedená dršťková.

 

A tyhle knedlíčky jsem měla  taky poprvé v životě. Moc dobrýýý!

 

A i když to bylo všechno skvělý a úžasný, potom to bylo ještě úžasnější. Na Vltavě jsem ještě nikdy neplula. Prostě mega zážitek. A ten "můstek" v pozadí jistě všichni poznáváme :-). 

 

Tady jsem taky dlouho nebyla...

 

A tohle je snad nejvíc česká fotka ze všech.

 

A to jsem taky absolutně netušila! Že mám kousek od školy takovouhle nádhernou Františkánskou zahradu!!! Vyvalila jsem se na lavičce, dala si třetí kafe a lenošila. Nohy nás všechny bolely, ale stálo to za to. 

 

Praho, jsi krásná! Ya bjůdyfl!