Navlíkla jsem se do maskáčového, na hlavu si narazila přilbu se svítilnou, na nohy rybářský boty (člověk nikdy neví, v čem se na výzvědách bude muset brodit, že ano, navíc metr šedesát vysoký člověk musí počítat se vším), do ruky flintu a na krk pověsila to nejdůležitější - dalekohled. Jako správný špion jsem s sebou vzala zrcadlovku s pořádným dělem objektivem a do kapsy strčila zápisník s tužkou na poznámky. Protože jakýkoliv pohyb v okolí sledovaného objektu je třeba zaznamenat. 

Třeba takhle (autentický přepis části mých poznámek):

12:00 - Pohnula se záclona. Subjekt stále uvnitř.

12:01 - Popeláři vyváží odpad. Subjekt stále uvnitř.

12:50 - Subjekt si nejspíš zatopil v kamnech. - prověřit

Vydala jsem se na jih, kde je víc rybníků, možná větší teplo, lidi jsou tam vřelejší a pohostinnější než na severu. Obléhání MoWova domu mohlo začít.

Jako můžete mi teďka oficielně děkovat, protože jsem exkluzivně pro celé Píše provedla podrobnou analýzu okolí jeho příbytku a zjistila jsem, že je skutečně ztepilá bloncka a že nám celou dobu kecá. Každé ráno si češe své zlaté kadeře před zrcadlem, chodí nahoře bez a používá třešňový lesk na rty. Při dopadu slunce na jeho pokožku to hází slušný prasátka a oslepuje to kolemjedoucí řidiče, takže chudák bloncka musí každý týden vyměňovat plot, bo jim někdo neustále bourá sloupky.

Takže MoWe, jestli sis myslel, že jsem jakože vážně přijela a dělala, že jsem u tebe doma poprvé, šeredně ses mýlil. Týden jsem bydlela v keři před vaším domem maskovaná palmovými listy a další týden jsem k vám chodila na návštěvu, když jste nebyli doma nebo jste spali. Jestli sis nevšiml, občas možná ubylo trochu perníku z pekáče, ale vždycky jenom tak, abyste to nepoznali nebo měli jen podezření na vypařování hmoty. 

Takže doufám, že jsem všechno to: "Jééé, máš to tu fakt pěknýýý!" hrála přesvědčivě. Protože ve tvém pokoji jsem tuto sobotu byla už asi podesáté.

Ok, teď vážně, haha. 

Cením si moc tvého pozvání a toho, že ses nebál mít v pokoji takový příšerný psycho, jako jsem já. Taky jsem tě mohla třeba začít škrtit. Nebo vošmatlávat. Nebo tě okrást, vylézt oknem a utíkat s tvou... tvou... tvou televizí až domů, protože já svou vlastní televizi nemám. Nebo ti sníst celou zásobu sušenek! Nebo přivést mojí partu skinheadů a udělat ti u postele mejdan s pyrotechnikou a čepovaným Gambrinusem. Nebo jsem ti mohla unést mamku, protože peče fakt dobrý perník s čokoládou (už jenom to, že na něj dává čokoládu! Na to my se doma vždycky vyprdneme, páč jsme lemry...).

A teď, Píšáci, záviďte! Takovýho sympaťáka vidět a pokecat s ním naživo, to je hned sakra pěkná sobota .

P.S. Někde jsem tam v okolí v trávě ztratila ten dalekohled, tak když ho najdeš, ozvi se. Byl docela mastnej. Dík.