Možná si někdo vzpomene, jak jsem byla loni v červenci na Rammsteinech, který přidali druhý koncert, a díky tomu jsem se na ně mohla jít číhnout. Show to byla neuvěřitelná a ve mně se po delší době zase probudilo moje metalový patnáctiletý srdce, který jsem do teď, nevím proč, zalepovala trapnýma slaďákama. Ještě nejsem učitelka, takže tenhle článek můžu napsat, haha.  

Konec sladkýho. Mow sehnal lístky na inzerát (protože bylo vyprodáno už v den otevření prodeje lístků) a já vyrazila s tátou na Lindemanna. Pro nepoučené – je to speciální projekt zpěváka od Rammstainů, který si rozjel, když s kapelou moc nepekli. Oproti Lindemannovi jsou Rammstain něco jako Britney Spiers. Lindemann přitvrzuje a to rapidně. Vlastně na ten koncert šli syntetizovaní milovníci Rammstein, který se nebojí temnější struny. Čti – přišli ty tvrdší a drsnější fanoušci Rammstenů. Nemohla jsem chybět. Koncert byl pár dní před začátkem označen jako 18 plus, a tak se mládež jala prodávat své vstupné, protože nikdo nechce být u brány vyhozen s lupenem za 2 tácy jenom proto, že mu teče mlíko po bradě. V životě jsem nezažila, že by koncert byl od 18, ale to jsem asi nechodila na ty správný koncerty. Jestli vám obrovský péro stříkající pěnu do diváků nebo hořící kočárky od Rammsteinů přijde už za hranou morálky, na koncertě Lindemanna byste nejspíš omdleli. A nečtěte dál.

Na Youtube si můžete samozřejmě najít určité části koncertu (jděte, než to YT zakáže jako porno, haha), ale být tam, to byl zážitek! Nezažila jsem, aby si koncert hrál s divákem, co všechno vydrží. Cítila jsem se nemístně, provinile, že tam jsem, zároveň jsem pořád čekala, co přijde, kam až to doženou, kde je ta jejich hranice. Koukáte na tu pekelnou šílenou show a čekáte, co vám naservírujou a trochu se bojíte, že budete svědkem něčeho, co jste vidět vlastně asi nechtěli (to přišlo na konec koncertu). Pokud jste viděli třeba jen jeden jediný jeho klip, tak víte, co se bude asi dít.

Představte si jakoukoliv oplzlou nechutnou fetiš šílenost, Lindemann ji na koncertě předvedl. Koncert začal záběry na vlnící se ženský zadek, na který padaly pilulky a prášky. Pokud vám vadí pohled na obnaženou prdélku, držte se pevně, kamera sjela níže, abyste mohli opravdu do detailu pozorovat, jak se ze zadku (řitního otvoru) kohosi klube tobolka, až se zvukem odzátkovaného šampusu vystřelí ven. Začátek byl vostrej. Hudba se zařezávala do mozku, bylo to hezky tvrdý. Ne tak tvrdý, až se v tom ztrácíte, ale tak dobře tvrdý, chápete (a to ještě nemluvíme o pánském přirození, prosím pěkně – Julie, ty seksistko!).

Jestli byl pro vás cizí anální otvor moc, nečtěte dál. Potom totiž přijel stůl plný šlehačkových dortů, se kterýma se kapela vážně nesrala a naházela je do lidí. Taková menší dortová bitva uprostřed metalovýho koncertu, to chcete. Já jsem seděla na kraji mimo kotel, já se mohla smát. Na plátno se promítla trocha vzájemnýho zvracení si do obličejů (jop) a následovaly pecky plný sexu a k nim samozřejmě i vizualizace v podobě velmi ohebné slečny s umělým dildem (kluci, jestli si to sami sobě neumíte udělat pusou, tamta slečna to dovedla a já to viděla a nevím, jestli jsme chtěla). Křižujte se, tohle bylo zatím soft.

Víte co, mohla bych vám tu psát všechny ty oplzlosti a nechutnosti (a že jich bylo – od čůrání – písnička Golden shower snad ani jiné video mít nemůže, looool – až po svazování, tahání mrtvých nahých holek ve sněhu za nohu, záběry na pár holčičích rozkroků s piercingy nebo bez, nějaké to porno s Lindemannem – všichni už teď víme, jakého ho má - nebo sličná slečna ojíždějící pouťového slona na chobotu), ale musím upozornit, že to nebylo to jediný, co chtěli ukázat. Chtěli pobouřit, zostudit, hodně šokovat, znechutit a překvapit. A především pobavit. Dělali si prdel z nadržených feťáků, z konzumu, vysmát se způsobu života zbohatlíků, obžerství. Toho všeho docílili podivným balancem na hraně. Každý, kdo na ten koncert šel, musel vědět, že to bude plný německých prasáren.  Vždyť nálepka "plusosumnáct" přislibuje vážně ostrou podívanou. Jeho písničky jsou plný sexu, násilí a odpornosti. Ale má to říz. Takovou podivnou lepivou pachuť, co vás odrazuje a láká zároveň.

A abych tu nemluvila vlastně jenom o vizuálu – bože, Lindemann je úžasnej metal. Pořád dost rytmickej, pořád slyšíte slova, pořád si to můžete zpívat se zpěvákem a pořád to má ritmus od začátku do konce. Nedostáváme se tu do bezduchýho řvaní do mikrofonu, smažkoidní hudby, co je už jenom neuchopitelný chaos (hele, kdo tuhle hudbu posloucháte, nezlobte se na mě). Kytary má fakt dobrý a poprvý v životě mi nevadí lehčí elektro podkres (to jinak elektro metal nemám ráda, fakt nemám). Takže kdo posloucháte Rammsteiny, dejte mu šanci. Je víc black, nadrženej a nechutnej, ale je dobrej.  

Před koncertem jsem se obávala jediného. Že tam budou zabíjet zvířata nebo kopulovat na pódiu. Nebo že tam obětují nějakého bílého králíčka nebo holubice a budou se množit s anonymníma prostitutkama.  Nakonec do hlediště naházeli asi jenom dvě bedny mrtvých ryb, který tam potom dalších 20 minut lítaly vzduchem (docela vtipný), a kopulování pouštěli na obrazovce. Byla jsem klidná. Haha. Při závěrečném pornu, kdy si na Lidemannovi pochutnávaly dvě nebohé slečny (i když, vypadaly, že se jim to líbí), můj tatínek stydlivě zvedl krovky a odešli jsme. Prý toho teď lituje. Ale ruku na srdce, kdo se chce se svou dcerou dívat na německý porno?

Tolik k mému lednovému zážitku, na který jen tak nezapomenu.

Tak a pro ochutnávku a pro ty, co se nebojí nakouknout do zahrady pokušení:

Pro začátek něco nemetalového...

 

Moje nejoblíbenější písnička. Doporučuji vydržet do druhý poloviny, kdy se z country slaďáku stane neuvěřitelný pekloooooooo. Spoiler, ups.

 

Fanoušky většinou nejoblíbenější Steh auf. Ideální sledovat pod dávkou pervitinu s vaším oblíbeným imaginárním kamarádem. Ostatní pošlete do prdele.

 

Jestli jste o mně teď neztratili veškeré dobré mínění, tak už nevím... Omlouvám se všem, co mě měli za něžnou princeznu. Holt jste asi ještě nepotkali moje glády. A díky Mowíčkovi, díky kterému jsme tam mohli být. Děkuji!