"Za chvíli za vámi přijedeme s otcem." pronesla jednoho dne babička do telefonu.

"Jak to, že tak najednou?" ptáme se.

"Přijeli Slováci"

"No do pr*ele..."

Zjevili se najednou, uprostřed krásného teplého dne, kdy jsem z trouby vytahovala čerstvé špaldové muffinky. Slováci. No prostě ta druhá strana naší rodiny. Zděsila jsem se a zároveň si oddychla, že máme alespoň něco pečené.

Moje maminka se přistěhovala s rodiči do Čech, když jí byly 2 roky. Děda tu dostal práci a s ní i zaměstnání, jak už to tak dřív chodívalo. A protože mu jeho bratr znemožnil vrátit se na Slovensko (vždycky jde o prachy, vždycky, to je motto naší rodziny), museli všichni tři zůstat tady. A já děkuji Bohu, že to tak nakonec dopadlo. Tehdy se dokonce babička rozloučila v mateřské školce, ve které pracovala, rozloučila se s kamarádkami, vše oplakala a za dva dny zase přijela s veškerým nábytkem zpět. Moje maminka vyrostla, vzala si kluka, se kterým chodila do školky i do základní školy a narodily jsme se jim já se ségrou. A žijeme v Česku, díky bohu. Přesto všechno k nám občas zavane ten slovenský vítr, ta brynzová vůně, dopadne na nás stín Tater a všichni začínáme šílet, když nám přijde e-mail : "Zdravím ťa moja, zajtra prídeme s Maťom, Erikom, Jankou, Helkou, Tónom, Verkou, Nikou, Šimonem a svokrou na návštěvu. Nič preboha nevar. Chceli jsme si urobit taků malů prechádzku po Prahe a stavit se na kávičku. Odišli bychom budúci týžděň."

Taková slovenská návštěva zamává jak s rodinným rozpočtem, tak s námi, českými hostiteli. Copak o to, já je všechny vidím moc ráda, i když už netuším, kdo s kým kde kdy kam jak a kolik dětí z toho vzešlo, protože je to všechno tak neskutečně složité a zeptám-li se babičky, ta okamžitě nahodí slovensko- českou mluvu: "Vždyť svokra dědy Tóna si vzala na dědině toho pantátu, čo bol ozajistým zamestnavatělom tvojho strýca. A potom si teta Věra měla vzít Janka, ale ten měl dítě s Evkou, takže..." vypínám uší, můj mozek tohle nedává. Každý má slovenské jméno, každý má tři děti, každé dítě  má svého kmotra a kmotru a i ty se počítají jako právoplatní členové rodiny, samozřejmě že i děti a muži těchto kmoter jsou důležití, vnoučátka kmotra z druhého kolene jsou obvzlášť nejlepší. A nemusím připomínat, že Slováci hrozně rádi  jí, že ne?

Kde stráví celé dny moje mamka? U plotny. Kde stráví celé dny Julinka? Provázením hostů po domě, po městě, po okolí. Kde stráví celé dny můj ocko? Schovaný v garáži. Jak velkou radost z toho všichni mamá? Velkou...

Pfff... ráda jsem Vás viděla, ale dovidenia!