Taky máte doma takové ty historky, co se předávají z generace na generaci, občas taková vzpomínka vyplave na mysl a vy ji musíte říct ostatním? A protože jsem outsider bez kamarádů, musím ji říct vám. Není zač.

Ono se v podstatě o nic zázračného nejedná, já mám v rukávu daleko lepší historky, než je tahle, kupříkladu prababičku, která se česala a malovala před tím, než jí pustili televizi, protože si myslela, že jí ten papež vidí. Nebo tchýně mé babičky, která vždycky přijela ze Slovenska, nechala se královsky hostit a na všechno říkala: "Nemožem povedat, na Slovensku by bylo ináč." anebo když se můj tatínek jako 15 letý kluk rozhodl, že s rodiči nepojede na lyže a nenastoupil do vlaku, zamával mamince z peronu (babička jenom vyděšeně otevřela pusu v jedoucím vlaku) a vrátil se s lyžemi domů (pak mu došlo, že nemá klíče od bytu). A nebo když tatínek volal mamince týden po svatbě do práce a nachytal ji, že se představuje stále svým dívčím jménem. No, zkrátka, je jich spousty a u nás v rodině se k nim vracíme. A rozhodně Vám jednou řeknu mou úžasnou historku o housence. 

Ale tahle taky není k zahození.

Ještě když jsme bydleli ve městě, mně bylo něco kolem 13 let a sestra o kus mladší, rozhodly jsme se vyzkoušet nové kolečkové brusle a novou dráhu pro bruslaře, kterou nám vyrobili za obytnou zónou. Parádní asfaltíček, jemňoučký, krásně se po něm jezdilo. A jako správná starší sestra jsem také měla jistou úlohu výchovnou, takže jsem vysvětlovala, jak jezdit opatrně, jak opatrně chodit přes přechod, jak se rozhlížet a proč včas brzdit na bruslích a hlavně na koho si dávat pozor.

"A představ si, že bys prostě nedávala pozor, šla si přes přechod a najednou jel nějaký blázen na motorce a smetl tě."

Sestra oči navrch hlavy, vyděšeně mě poslouchá, hubeňoučké nožičky pevně zapnuté v bruslích.

"Hele, na motorkáře si dej velikýho majzla. Ten kdyby tě nabral, tak ti rozdrtí páteř, rozlouskne hlavu, přeláme nohy, odletíš doslova jako hadrová panenka..." a co se nestalo. Za zatáčkou se vyloupl motrkář, šinul si to po silnice, která vedla souběžně se stezkou pro kola a brusle. 

"Podívej se na něj, na kreténa, jak jede jako debil. Magor. A přesně takový idiot by tě zabil jedna báseň. Debil. Normálně kretén."

Motorkář se k nám přibližoval, pomalu zpomaloval až nakonec zastavil hned vedle nás.

"No co na něj říkáš, na kreténa?" rozohnila jsem se a zakryla sestru zády, co kdyby to byl úchyl. Motorkář vypnul motor, dal nohy na zem a sundal si helmu. 

"Tak co brusle, holky?" usmál se.

"Tati?"

A teď můžete říct, že jste slyšeli zpívat Islanďanku! :-)

No, tak ode mě budete mít zase na chvíli pokoj, přestávám prudit s auty, motorkami a řidičáky, mám to úspěšně za sebou! Všem děkuji za podporu, vzpomněla jsem si na Vás a hlavně na Tlapku, která mi psala, že poslední jízda před zkouškou bývá nejhorší. Tlapko, měla jsi sakra pravdu :D :D!