Okamžitě mu padám do náručí. On je jako posedlý. Tlačí mě ke zdi, jeho ruce mi pokládá podél mé hlavy a tím mě vězní na jednom místě. Začíná mě majetnicky líbat.

     Sklání se a sundává mi kalhotky, které si pak dává do kapsy. Nechápu co se děje.

     "Danieli, neblázni, může sem kdokoliv přijít." Snažím se bránit, ale on mě potřebuje.

     "Co to mělo znamenat, ty poblázníš každého, ale to co spolu děláme, to můžeš dělat jen se mnou jasný? A co ten snoubenec?"  Dívá se mi přímo do očí, hrubě dýchá.

     "Přišlo mi to jako nejlepší možná výmluva." Jsem zadýchaná.

     "Hodná holka." Daniel se na mě opět vrhá, jednou rukou putuje k mému středu vzrušení a začíná mě tam hladit. Nepřestává mě líbat. Napodobňuje výpad prstu se svým jazykem v mých ústech.

     "Potřebuješ mě, stejně jako já tebe. Viděl jsem, jak mě celou dobu pozoruješ."

Mám pocit, že se neudržím na nohou. Daniel mě jednou rukou drží kolem pasu, ta druhá se mnou dělá ty nejúžasnější věci.

     Pohyb jeho ruky i jazyka se zrychluje, zasténám. On souhlasně zamručí, což ve mně způsobuje extázi, ohňostroj, výbuch. Sténám mu do úst. Konečně přestává, jsem přemožena, ale příjemně. Olízne si prst, který mi udělal tu světelnou šou v mém mozku.

     Ještě mě pořádně políbí.

     "Tohle děláš každé asistence?" Ptám se ještě chraplavým hlasem.

     "Ne, to ne. Asi jsem děsně majetnický, když jde o tebe."

     "Vrátíš mi mé kalhotky?" Nastavuji nataženou ruku jeho směrem.

     "Tak ty si budeš muset zasloužit, jde se na prohlídku fabriky." Vykulím na něj oči. Jsem jako opařená.

     "Danieli, nenecháš mě tady chodit bez kalhotek, že ne." Trochu do něj strčím rukou.

On se jen usmívá, suší si umyté ruce a jako by nic, přechází k vstupním dveřím toalet. Poklepne si rukou na kapsu, kde má ten můj intimní kousek prádla a hravě se usměje.

     "Ty parchante jeden." Volám za ním, ale až tak moc se nezlobím. Hm, to bude ještě zábava, ale já jdu bez kalhotek. To ne! Zatočí se mi hlava při té představě.

 

     Celou dobu prohlídky si nenápadně kontroluji svou sukni. Je to šíleně nepříjemné a vzrušující zároveň. Prohlídku nám dělá Sebastian i s odborným výkladem, dostáváme vzorek nápoje, je opravdu chutný a sytý. Vždy, když se podívám na Daniela, poklepává si rukou na kapsu s mými kalhotkami. Mračím se a on se usmívá. Sedáme si k stolu s šesti židlemi, kde se pro nás servíruje oběd. Usedáme tam všichni i s Richardem, domlouvají se na čase a místě konání rautu. Daniel si vytahuje vizitku a připisuje na ní propiskou svůj nový email, propiska mu padá a on se pro ni ohýbá pod stůl. Mě napadá že ho trošku pozlobím a přesně v ten samý okamžik, kdy se jeho hlava a tělo dostávají pod stůl si já vyměním přehozenou nohu za tu druhou a poskytnu mu výhled na mou skulinku.

     Pak přichází rána, Daniel se praští do hlavy. Musím zakašlat, abych skryla smích, on kleje a tře si bolavé místo. Ostatní to nijak nezaznamenají. Oběd probíhá bez problémů, je velice chutný, také jsem už měla velký hlad.

 

      Konečně se vracíme k limuzíně. Jsem docela unavená z toho vypětí, hlavně z toho sexuálního. I když přiznám se, že práce asistentky vedle Daniela je velmi zajímavá. Tedy ta opravdu pracovní část.

    V limuzíně mě hladí po ruce. Usmíváme se na sebe. Konečně mi podává mé kalhotky.

     "Byla to sranda, vid?"

"To byla, nemáš bouli?" Pohladím ho po hlavě. On mi ruku bere do té své a dává mi do dlaně polibek.

      "I kdybych měl, ten výhled co jsi mi poskytla, byl úchvatný."

     Trochu se začervenám, ale jen malinko. Pobaveně zakroutím hlavou. Pročísne mi rukou vlasy. Já se opírám o jeho rameno a vnímám jeho blízkost. Na chvilku zavírám oči.

     V hotelu máme chvilku na převléknutí do večerního oblečení. Daniel je v koupelně, osprchovaný a svěží. Jdu se za ním podívat, právě si rovná vlasy, otáčí se ke mně. Beru ho za tváře, stoupám si na špičky a začínám ho něžně líbat. Má na sobě jen ručník kolem pasu. Ten mu jedním pohybem sundávám a klekám si k němu. Chce něco namítat.

     "Pššš." Tiším ho.

     Beru jeho chloubu do ruky, je tak krásný, jemný a sametový. Je obrovský, tyčí se jako meč. Pomalu si ho dávám do úst a začínám sát. Rukou ho stále třu, nahoru a zase dolů. Něžně okusuji, líbám, lízám. Zkouším, jak hluboko snesu. Zesílím stisk rtů a zrychluji pohyb. On mě hladí ve vlasech, pozoruje mě a zrychleně vzrušeně, zhruble dýchá.

     Je stále tvrdší, snaží se mě odtáhnout, ale já se nedám. Chci to dokončit.

     "Udělám se ti do pusy." Upozorňuje mě.

     Já schválně ještě zesílím a zasténám.

     To už nevydrží, zachvěje se, zatahá mě za vlasy a vyvrcholí mi do úst. Já instinktivně rychle polykám tu horkou tekutinu. Ještě se mi chvěje v dlani a já slízávám i poslední kapičku. Pomáhá mi na nohy, v jeho očích vidím něhu. Pevně mě obejme. Jeho hruď se rychle hýbe z toho, jak je zadýchaný.

     "To máš za to, jak jsi potěšil dnes ty mě. Dlužila jsem ti to."

     "Co já s tebou provedu Viktorie. Ty jsi prostě úžasná." Líbá mě na čelo a pevně drží.

 

 

     Na raut jedeme opět limuzínou, koná se ve velkém tanečním sále. Mám na sobě lehké modré pouzdrové šaty. On má šedý skvěle padnoucí oblek, bílou košili a černou kravatu. Opět na něm mohu oči nechat. Jsou zde všichni zaměstnanci, od vedení až po personál. Hraje živá filharmonie. Richard nás hned zbystří.

     "Tak jste dorazili, bude se vám zde líbit. Představím vám nějaké lidi z vedení." Vede nás ke stolu, kde sedí i on a postupně nás představuje ostatním. Sedáme si na dvě volné židle a zapojujeme se do diskuze. Atmosféra je báječná, čas plyne. Richard mě vyzve k tanci. Přijímám.

     "Znáte se s Danielem dlouho?" Překvapí mě otázkou.

      "Čtrnáct dnů, ale asistentkou jsem se stala jen na záskok."

     "Nechtěla by jste, dělat pro mě?" Sleduje mě mlsným pohledem.

     "Ne děkuji, ale vážím si vaší nabídky."

     "Neodpovídejte mi hned, nechte si to projít hlavou, mohu vám toho hodně nabídnout."

Svírá se mi žaludek. Je neodbytný.  "Tomu věřím, ale přesto říkám ne, děkuji."

     "Líbíte se mi čím dál víc, ale vy máte oči pouze pro Daniela, všiml jsem si."

Zastavuji se, i když hudba stále hraje. "Jak jste na to přišel, to je hloupost." Bráním se.

     "Neřešte to má milá. Jinak bych vám vaše odmítnutí neodpustil."

     Mlčím, ale chtěla bych mu něco říct, jen mě nenapadají vhodná slova. Tak opět začínáme tančit, již v tichosti.

 

     Večer končí, mám břicho nacpané k prasknutí, se všemi se loučíme. Byl to báječný večer. Richard se Sebastianem nás doprovází ven k limuzíně.

     "Máte velké štěstí, Danieli." Utrousí Richard poznámku, při které se dívá na mě.

"Ano to mám, Richarde, tím jsem si jistý. Děkujeme vám, za vaší pohostinnost a krásný večer." Daniel si zachovává diplomatickou tvář. Sedáme si do auta a odjíždíme.

     "Co to mlel, nevíš?" O samotě Daniel znervózní.

     "On si nás všiml, poznal to na nás. Jestli to poznal cizí člověk, co teprve v práci Danieli?" Čekám na jeho odpověď a visím na něm pohledem.

     "Budeme opatrní, to tady to prostředí, ta vzdálenost. Je to všímavý chlapík. Hlavně pro to, že tě chtěl sám pro sebe." Daniel zvážní.

"To asi ano." Nemohu než souhlasit. Je to pěkný lišák.