Z Kinderdijku jsme jeli do Leidenu, protože jsem se v průvodci dočetla, že je tam hrad se skvělým výhledem na město. Pořád je neděle, 1.den - abyste se v tom neztratili. Leiden je menší město kousek od Amsterdamu. Hrad byl bohužel zavřený, protože se zrovna opravoval. Padli jsme ale na jinou vzácnost - otevřenej krám! Pravděpodobně to byl jedinej otevřenej obchod v Holandsku, protože tam byli VŠICHNI. Proplétali jsme se mezi lidmi, nabírali první sýry a dvoumetrové bagety,  já si koupila černej čaj a rajčata (základ mojí stravy). Potom jsme si stoupli do předlouhé fronty.

 

Když jsme byli blíž ke kase, všimli jsme si, že si to ty lidi markují sami a pak prostřednictvím terminálu i sami platí!! Proto to šlo tak pomalu, protože každý se tam loudal jak šnek. Všichni dlouze hledali na zboží čárový kód a zručnost v markování veškerá žádná.

 

Jedna ženská dokonce jednu věc po druhé podávala svému cca 4letému synovi a ten to markoval sám - rychlostí jeden předmět za hodinu. Byla jsem rozčílená. Když jsme byli ještě blíž, všimli jsme si, že opodál jsou i normální kasy s normálními pokladními. Takže jsme tadytu frontu stáli zbytečně. Naštěstí fronta k normální kase byla rychlejší.

 

Následovala procházka po městě. Museli jsme si přece spravit chuť po tom fiasku v Amsterdamu. Další slova nejsou skoro potřeba, stačí fotky. Leiden je jedno z měst, které nás fakt oslovilo.

 

 

 

 

Hledej kočku!

 

 

 

Pravděpodobně jedna z hlavních "tříd"

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Tady se na chvíli zastavíme. Coffee shopy - to jsou kavárny, kde si přímo z jídelního lístku objednáte marihuanu nebo hašiš. V blízkosti těchle schopů to charakteristicky páchlo a při pohledu dovnitř jsme mohli spatřit různé osoby v limbu. Musím říct, že tohle je jedna z věcí, které se mi na Holandsku opravdu nelíbí. Coffee shop je na každém rohu, hlavně v Amsterdamu (tam jsme jeli znovu za pár dní). Drogy se prodávají i na ulici. Byli jsme svědky skoro-prodeje, kdy dealer nabízel feťačce psaníčko, ale ta asi neměla peníze, tak se tam začali hádat, ona se rozbrečela a s brekem (a s prázdnou) musela i odejít.

 

 A nakonec něčí palác. Ještě jsem tady neřekla, že nikdo nemá zatažené závěsy (ani večer), takže jim vidíte pomalu až do.... na záchod.