Do toho mýho seznamu věcí, který miluju, patří taky Mariánské Lázně. Moje srdcovka. Nejlepší místo na světě. Fontána mě nutí slzet. Ty domy mě dojímají. Všude tak čisto a překrásno a úžasno.

 

 

Všude samý kytky...

 

Fontána v provozu až za týden...

 

Zbyl ze mě jen stín. Ale hezkej stín.

 

V poledne jsme šli na oběd do Filipa, to je vlastně jediná restaurace, kterou v ML znám už z dřívějška. Bylo tam místní pánské osazenstvo. Ten nejožralejší vypadal jako Salvador Dalí. Odrovnal celou naší skupinu (máma, táta, já) tímto vtipem:

Víš, jak se řekne anglicky Petr Bezruč? Peter Handsfree!

 

Při tý příležitosti jsem si vzpomněla na anglickej překlad Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic -  Christopher the Bastard from After Spoons and Without Satellites. Ale to už je docela známý, takže se asi nikdo nesměje.

 

Potom jsme ještě jeli navštívit známou. Měli jsme dojet do Stříbra k nějakýmu transformátoru a tam nás ona měla vyzvednout. Jasně, že houby víme, co je to transformátor. Slyšeli jste o tom, že v současný době jsou na našich silnicích rumunský gangy v luxusních autech, který mávají na ostatní řidiče, jakože mají nouzi a pak jim nabízejí falešný zlatý řetězy za to, že jim dáte nějaký peníze, aby se z tý nouze dostali? Nebo tak nějak to bylo... Když jsme vjeli do Stříbra, táta si všimnul, že za ním delší dobu jede černý auto, řidič na něj mává a bliká.

"To jsou ty gangy!" vykřikla máma.

"No jo, zavři rychle okna a zamkni nás," říkám já.

Tátovi se pletly ruce, jak se snažil ovládnout elektroniku ve dveřích vedle sebe, zavíral rychle okna, zamknul auto... A pak nám došlo, že to asi bude ta známá, za kterou jedeme. A byla. Tak jsme se záchvatovitě zasmáli... A já se smála úplně nejdýl, protože jsem si představila, jak tomu gangu ujíždíme a snažíme se je setřást, smykem kvílíme po stříbrských komunikacích a celý to vypadá jak v parodii na akční film.