Bratr na Facebugu II

28. 09 2011 | 21.01

Vařila mišiška kašišku, tomu dala, tamtomu taky dala, tadydlenc tomu dala taky... no prostě to byla kurva, páč dala upa každýmu.

Být či nebýt, milovat či nemilovat... to je obojí to samý, akorát jinak napsáno.

O vejkendu mě srazilo auto a málem mi zlámalo hnáty.

Dal bych si volí koule.

Jestli mi někdo včera mezi 10 dopol a 5 odpol psal nebo volal, tak měl smůlu, nic mi nemohlo dojít a taky nemám tel čísla, tak kdo chce, ať mi ho dá.

Reakce kamaráda: 909 142 143 volej nonstop, vole.

Bratr: Jardo, tvoje já si pamatuju jako jediný, hehe.

Du si du tu dalekou cestu a najednou jsem doma.

Kreteni mi musej před očima přestavovat Prahu, abych nenašel cestu domů.

Nahmatal jsem něco na protější straně hrníčku, tak jsem ho naklonil, abych se podíval.

Nevim, co ty ženský chtěj, vim akorát, co nechtěj - mě.

Poselství je jasný - chcípni.

A trochu poezie:

Pri dnesni prochazce jsem si pral byt nekde jinde – tam, kde clovek dycha mlhu a chlad ho hreje, tam kde je modre svetlo a kde se duse ocisti, tam kde jediny spolecnik je vitr ve stromech, kde se vune vseho prirozeneho rozleeha vsude okolo, jen tam se me dotýká čiste štěstí. to pro me nejvetsi, ktere můžu v téhle samotě zažít. snad to nezní jako plááč. spis takova oslava prirody.

Smutné je, že život nechá jen krásu žít a ošklivé strestá smrtí bolestivou, tak velkou bolestí, jakou jen tělo cítit muže, nežli umře. to me napadlo, kdyz jsem sekal travu a na posledni chvili se vyhnul krasnemu kvetu a kuli tomu manevru jsem se zbodal o šípek.