V sobotu jsem byla s přítelem na svatbě, pro mě to byla vůbec první svatba v životě. Koupila jsem si na to šaty (neb tohoto druhu šatstva v mém šatníku nebylo), půjčila kabelčičku a i další přípravy jsem pojala poctivě. Jen ty šaty jsem žehlila půl hodiny. Ale to jen proto, že mám asi blbou žehličku. Ráno jsem se taky chystala pečlivě, kvanta času u zrcadla jsem si opravdu užila (protože ve všední den se líčím hrc prc ve stresu a to mě nebaví) a cítila jsem se skoro jak když se mám vdávat já sama. Dokonce mi pořád hrál v hlavě Canon in D, kterej se na některých svatbách používá místo Pochodu.

   

 

Na místě jsem měla všelijaký pocity. Když jsem poprvý uviděla nevěstu, byla jsem dojata. A jen co začal hrát Svatební pochod, jsem jen ztěží držela vodopád. Myslela jsem na šéfa, abych se nerozeřvala úplně. Přišlo mi to vážně dojemný. Po obřadu přišly na řadu gratulace a při ní jsem se musela držet podruhé, konkrétně mě dojala věta "moc ti to sluší" vycházející z mých úst, když jsem gratulovala nevěstě.

 

 

Zámek Třeboň

 

 

 

 

 

Novomanželé

 

 

V parku..

 

 

 

 

Po společným focení jsme se s přítelem odebrali do města. Třeboň mě okouzlila.

 

 

Vylezli jsme na věž vpravo.

 

 

A tohle jsme odtamtud viděli...

 

 

Poslední dobou jsem vážně mrakoúchyl. Pořád koukám na nebe, jestli by to nestálo za fotku. Toho dne byly mraky ucházející.

 

 

 

Na obzoru Rožmberk, největší rybník v ČR. Neuvědomila jsem si, že je za humny. Ale ještě blíž je Svět, v tom se Třeboň málem máčí.

 

 

Rožmberk...

 

 

Pak jsme sešli zase na náměstí a všimli jsme si tam zvláštního živočicha. Vypadá to na nějaký hmyzí druh kolibříka. Neznáte to? Rozhodně květy vysosával stejně jako ten kolibřík.

 

 

Protože jsme měli ještě spoustu času, vyrazili jsme k Rožmberku. Procházeli jsme se tam ve svatebčanským oblečení a byli jsme tak středem pozornosti mezi cyklisty a turisty v teplácích a teniskách.

 

 

 

 

 

Pohled na Třeboň od Rožmberka. 18x zoom.