Na víkend se z nás stali chalupáři. Jela jsem totiž s přítelem k babče. Mnoho let jsem tam nepřespávala, nechtělo se mi tam totiž trávit moc času, ale na starý kolena asi měním názor. Těšila jsem se na ten klid a internetový ticho (on tam internet je, ale musela bych volat strejdovi, co je tam za heslo atd, no náladu jsem na to fakt neměla). A protože nebyl ani internet, neměla jsem vůbec potřebu PC zapínat, ani kvůli hrám nebo seriálům a to je dobře. Ještě pár dní bez toho krámu a zvykla bych si fakt dobře. Je to akorát zloděj času a kolikrát se tam člověk bez varování dozví věci, který nechce vědět. Vůbec nejlepší je vypnout všechno, nečumět ani na TV a už vůbec ne na zprávy. Bejt nových informací prosta a přinese to nevídanej klid!

 

Celou sobotu jsme trajdali venku a mně to vůbec nevadilo. Chodili jsme sem a tam a vůbec jsem nespěchala a nepopoháněla, abysme toho co nejvíc stihli. Obvykle totiž nechávám čas, aby mě tlačil. Je ale fajn se na to vykašlat, protože když se na to nevykašlu, mám večer pocit, že jsem si nic neužila. Čas byl konečně využit pořádně a nebyl hanoben neustálým sledováním hodinek.

 

Nejdřív nás babča požádala, abysme jí vzali do Písku na nákupy. Já nákupy nesnáším, ale zatnula jsem zuby a vydržela Tesco, Kaufland i Lidl i diskuze o cenách mezi babčou a přítelem. Ale na druhou stranu je skvělý, že si tak rozumějí, protože jednu dobu byli i rozhádaní a trvalo skoro rok, než se to urovnalo - než se přítel odvážil jet na chalupu znovu a s babčou si to vyříkat. Teď se mají rádi.

 

 

 

 

 

 

Úžasná zeleň...

 

 

Na Orlíku zrovna probíhá výstava říčních ryb. Každý lítá po mořských akváriích a pak pomalu neví, jak vypadá štika. Jako já. Nejvíc se mi líbil jeseter. A sumec. Měli tam dva sumce, malého níže a ještě dvoumetrovýho, ale toho jsem nefotila, protože si hoví odděleně v jezírku v tmavé místnosti.

 

 

Venku jsou klece s veverkama.

 

 

Na zámku je i přístav, odkud vyjíždí parníky do různých míst - na Zvíkov, na přehradu nebo až do Týna. Taky už jsem několikrát jela.

 

 

Pak se na chvíli vyčasilo (následovala ale přeháňka a vlevo už je ta přicházející sibérie patrná), ale zámek stejně nešlo vyfotit pořádně, protože se tam nakvartýroval ten hnusnej autobus.

 

 

Myslím, že jsem příteli připravila den plný zajímavostí. Rovnou ze zámku jsme jeli na Žďákovský most.

 

 

To už se zvednul vítr a začalo pršet. Ale než jsme přešli most, který má přes půl kilometru, přestalo.

 

 

Foceno od zábradlí. Mělo by to být 50 metrů. Je to vidět? Jsem už na vejšky docela zvyklá, ale dobře mi nebylo.

 

 

Vlevo odcházející olovo, vpravo začíná svítat. Hodilo to krásný barvy, což?

 

 

To už jsme na druhé straně, odkud se dá most z lesa vyfotit. Za mostem je vidět obec Orlík nad Vltavou.

 

 

Parník, co se vracel ze Zvíkova.