Středa byla nejméně hezkým dnem dovolené. Z velké části za to ale mohlo počasí. A taky výlet malou lodí a pohupování na vlnách, to opravdu nemám ráda. Navíc bylo centrum města a přístav zrovna v rekonstrukci, takže všude samá suť, plot, dělníci a hluk. O Marseille jsem se předem dočetla, že to tam všude smrdí močí - tak to musím vyvrátit. Nevím, kde se autor onoho článku pohyboval, ale můj citlivý nos nezachytil vůbec nic.

 

Naše první kroky vedly do přístavu, kde jsme koupili lístky na cestu lodí - na ostrov If. Byla docela zima, nic příjemnýho, navíc to vypadalo, že bude každou chvíli pršet. Naštěstí byla nebesa celkem milosrdná a spadlo pár kapek až ke konci dne.

 

 

Přístav v Marseille

 

 

Tady už sedíme na lodi a užíváme výhledu na Marseille. Ke kostelu Notre Dame de la Garde, který ční nad městem, jsme se jeli podívat později.

 

 

Pevnost Chateau d´If - vešla ve známost díky románu Alexandra Dumase st. o hraběti Monte Christo. Původně byla pevnost postavena kvůli obraně města. Když už nebyla obrana potřeba, začala se pevnost po staletí využívat jako vězení. Monte Christo odtud sice unikl, ale ve skutečnosti úniku nebylo.

 

 

 

 

Na pevnosti je několik pater s celami. Do téměř každé se dá vstoupit. Zjistíte, že to v nich vypadá jako ve sklepě. Jen holé omlácené zdi. V některých celách je krb, ale zde pobývali jen movitější vězni. Většina vězňů si lepší celu nemohla dovolit. Tak či onak byly na pevnosti otřesné hygienické podmínky a právě kvůli nim tu spousta vězňů předčasně našla smrt.

Na pevnosti je také cela, kde se věznili jen odsouzenci na smrt. Není ničím zvláštní, snad jen že je jakoby v mezipatře a vstupuje se tam v polovině točitého schodiště. Pro veřejnost je ale uzavřená, dá se tam jen nahlédnout.

 

 

 

Vstupní vrata

 

 

Na zdech cel jsou autentické rytiny věznů.

 

 

Nad každou celou je tabulka se jmény slavných vězňů. Mně ta jména povědomá nebyla.

 

 

 

Movitější vězni měli v cele okno a výhled na moře. Ostatní měli okno jen do dvora (výše) nebo taky vůbec žádné a přežívali uboze v temné kobce!

 

 

Tady už jsme na střeše.

 

 

"Kopeček" není na nejvyšším bodě pevnosti náhodou. Jde o součást sběrného vodního systému. Když napršelo, voda stékala dírami do prostor pevnosti, kde byla potřeba, tedy hlavně vyplachovala "záchody" (spíš něco jako prevéty). Jednu odtokovou díru můžete vidět vpravo dole.

 

 

Vrátili jsme se na pevninu a malým vláčkem vyjeli na kopec, kde je již zmíněný Notre Dame de la Garde. Když byl kostel za války ohrožen, skupina vojáků se oddělila od ostatních a šli kostel bránit. Na vrcholu věže stojí madonna s dítětem. Měří 11,2 metru! A taky je vidět pěkně z dálky - podívejte na první fotky. Vysoká Madonna dokonce sloužila námořníkům jako orientační bod.

 

 

 

 

 

Vnitřek kostela.

 

 

Výhled od kostela na Marseille...

 

 

Je odtud vidět i ostrov If.

 

 

Velkoměsto.