Mám za to, že když se vám něco opakovaně snaží vcházet do života, asi to něco znamená. Asi si toho máte všimnout. Nebudu tady dneska vyjmenovávat všechno, co mi neúnavně rádo chodí do cesty, dneska půjde jen o jednu věc. Jde o to, že mi byla už vícekrát doporučena jedna psycholožka, která se zabývá i koučingem a kineziologií. Říkala jsem si, proč mi jí ty lidi jako pořád cpou a že k nikomu takovýmu jít nemíním. To protože už jsem byla u několika psychologů a vždycky mi ta sezení byla víceméně na nic. Jen se vypovídáte a to je všechno. To já nepotřebuju. Vypindám se na blogu a kamarádkám.

Ale dostala jsem se do takový situace, kdy už fakt nevím co se sebou a plácám se v tom všem víc a víc, že jsem to nakonec zvážila a řekla jsem si, proč se aspoň nepoinformovat. A tuhle psycholožku jsem oslovila. Hned mi odepsala a stačily jsme si ještě před úvodní hodinou (bude v úterý) vyměnit několik dlouhých mailů. Líbí se mi její přístup a péče a mám pocit, že mi skutečně může být platná, a to nejen svojí psycho a koučingovou pomocí, ale taky pracovními zkušenostmi... a kdo ví, možná i kontakty.

Navíc s ní chci řešit nejen práci, ale i zkusit vyléčit pomocí kineziologie (lákavý to obor, zajímá mě už dlouho) některé nemocné části mého nitra. Pokud to teda půjde... Už jsme o tom mluvily a pokud se jí podaří některé věci odblokovat, pak se asi budou dít věci. Skoro si ani neumím představit, jaké by to bylo, zbavit se některých démonů. Nemít je. Neuvěřitelné a nepředstavitelné. Mám v sobě nějaká traumata (aktuálně vím o dvou nezanedbatelných) mající dosud vliv na můj život i psychiku a taky stereotypy (např. rychlá ztráta motivace), kterých bych se potřebovala zbavit, nebo aspoň zmírnit jejich dopad.

Jen co jsem od ní obdržela první mail, podle kterýho bylo evidentní, že se mi míní věnovat na 100% (a ve kterým už se mnou hned začala pracovat), vrátila jsem produkt, který jsem si koupila před měsícem - totiž členství v Klubu Andyho Winsona (o tomto kouči jsem se zmínila v článku zde). Ano, nakonec jsem do jeho placené nabídky šla, protože tam byla 30denní garance na vrácení peněz. To pak člověk nemá co ztratit. Kdo neví, o co má jako jít, tak účastník se měl během 12 měsíců najít a pracovat na všech oblastech svýho života prostřednictvím pokynů z videí Andyho Winsona. Vždycky natočil "lekci", zadal vám úkoly (ne zrovna na 5 minut, hihi) a po nějakém tom dni se speciálně věnoval dotazům.

Slibovala jsem si od toho zejména nalezení svýho cíle a posléze sebedůvěry pro jeho naplnění. Uběhlo 28 dní a já už věděla, že když jsem se do práce a těch úkolů nepustila dodnes, nepustím se ani později. Nemyslím si, že to je špatný produkt, jistě má svojí cílovou skupinu, která se se vší vervou pustí do práce na sobě a nakonec bude mít výsledky. Ale já holt nejsem ta cílová osoba. Nejsem schopná pracovat na těch úkolech samostatně, dokopat se k nim... a vidina něčího osobního vedení mi přijde daleko víc lákavá a taky od ní očekávám vyšší efektivitu. Jsem si daleko jistější nějakým budoucím výsledkem. Psycholožka bude reagovat na mé aktuální potřeby a budu se muset zamyslet jen nad těmi otázkami, které pro mě mají nějakou důležitost. A potom si nebudu muset svoje odpovědi zhodnocovat sama a přemýšlet, co značí; místo toho budu mít okamžitou zpětnou vazbu od ní.

Je to takové pokračování v řešení mýho života. Totiž že další problém budu řešit s odborníkem. Nemyslím, že by ta úvodní konzultace na mém rozhodnutí něco změnila a já ta sezení nakonec odmítla. A proto to píšu už teď.

Jinak psala jsem sice, že už mám nějakou představu o budoucím výdělku, ale s tou psycholožkou budeme tohle více rozebírat. Psala mi, že by se mnou chtěla zjistit, jestli je to opravdu pro mě a jestli se to slučuje s mými hodnotami a tak vůbec. Potom z toho vzejde buď ujištění, že se tímhle mám opravdu začít zaobírat, nebo je taky  možný, že přijdu ještě na něco jinýho, co mě dosud nenapadlo. Proto jsem ani ještě s ničím nezačala (mám "jen" docela podrobný plán) a počkám si, co vzejde z těch sezení. Říkala mi, že pokud ztrácím motivaci už teď, je dost možný, že ten můj nápad pro mě vhodnou prací nebude. Tím mě krapet vyděsila.   Já si ztrátu motivace vysvětluju spíš tím, že v sebe nevěřím. V následujících mailech mi pak napsala, že právě ta nesebedůvěra bude mít původ v hodně mých problémech. Myslím si, že ať bych vymyslela jakkoli dobrý plán, vždycky z něj postupně vycouvám. Anebo bych to vzdala někde v polovině. A tohle musím přetnout.