Ozývám se se svým pravidelným dvouměsíčníkem.

Začala jsem tu psát, co je u mě novýho a tak... a pak jsem se šla podívat, co jsem napsala minule. A zjistila jsem, že půlku věcí, který mě před těma dvěma měsíci trápily a který jsem chtěla změnit, jsem opravdu změnila. Vůbec o tom nevím, že jsem to takhle plánovala... a už vůbec by mě nenapadlo, že to změním do dvou měsíců.

Psala jsem o tom, že bych si chtěla užívat rána (braly mi opravdu hodně energie). A taky že nechci dny jen tak přečkávat (protože to není život). A na obojím jsem zapracovala a vůbec nemůžu věřit tomu, že tak rychle. Už 5x po sobě jsem vstala o půl hodiny dřív a najedla se už doma (místo v práci). Ideálně bych ráno chtěla ještě cvičit, ale to si teda naplánuju na později, ať mě ty změny nezabijou.

No a co se týká toho pouhýho přečkávání dnů, tak změna nastala v tom, že zhruba v 50 % se mi daří je prožívat - nejlíp to jde ve dny, kdy po práci nemám už žádnou povinnost a horší to je, když mě čeká trénink, nákup nebo úklid - to jsem totiž hned od rána taková méně klidná. I když mě to třeba na tréninku nakonec vždycky baví, tak mně prostě vadí, že mám v jeden den víc povinností než jednu a že v jeden den musím z domu 2x. A to i když se mi opravdu nikde neděje nic zlýho - v práci mě to baví, na tréninku taky a těch vyloženě nepříjemných popracovních povinností je pomálu (např. návštěva veteriny). Ale stejně. Když jednou přijdu domů, tak už nikam nechci a to se týká i různých akcí, párty... Né, nechte mě doma! Musim říct, že 8hodinový víkendový soustředění mi nevadí tolik, jako 1,5hodinovej trénink, na kterej musím dorazit ještě po práci. Zas ale nechat toho nechci, no.

Taky jsem minule psala, že bych chtěla pracovat víc naplno. A jako na zavolanou mi asi za měsíc přišel do cesty online kurz produktivity, do kterýho jsem se nakonec přihlásila a moc dobře jsem udělala. Dneska jsou to už 4 týdny, co se mi opravdu daří ty poznatky z kurzu uplatňovat - akorát jde teda o to, abych to vydržela dlouhodobě. Abych neztratila motivaci.

No a nakonec ty úzkosti... Ten online kurz se oproti mýmu předpokladu nakonec netýkal jen pracovní sféry, ale i osobní. Během kurzu jsem musela (a stále musím) na sobě pracovat nejen v práci, ale i doma ve volným čase. To mě zaměstnává natolik, že pro úzkosti je daleko míň prostoru. Ještě tu jsou, ale rozhodně to není ten stav, co si pamatuju ze září. Neříkám, že jsem z toho venku, ale jsem ráda, že jsem přišla na něco, co mi s tím může dost pomoct - prostě práce na sobě. A nemusím ani přímo pracovat na psychice, tedy že bych šla k psychologovi, meditovala atd. Dost tomu napomáhá prostě jen to, že můj čas je najednou kvalitně naplněnej. 

V podstatě mi hodně vadí ta spousta času proseděná u internetu, online her a na kanálech youtuberů. Je to ve výsledku úplně prosranej čas, i když se na to vlastně těším... ale z dlouhodobýho hlediska to nepřináší NIC, jen opět frustraci. Volnej čas je to, na čem se mi paradoxně pracuje hůř než na čase pracovním. Přijít domů a dřepnout si k internetu je zkrátka příliš zakořeneněj zvyk. Sednu si, 4 hodiny uletí jak nic a pak už jdu rovnou spát. Snažím se to měnit, dávat si malý úkoly. Například si místo zapnutí notebooku čtu, cvičím a taky jsem si ke knize mandal přikoupila ještě knihu omalovánek (jak jsou toho teď plný knihkupectví). Včera jsem se zas vrhla do stříhání videí - jo, chtěla jsem se naučit upravovat a stříhat videa už asi rok, ale pořád jsem se bála do toho pustit. Přitom je to tak primitivní a konečně to umím! Tak mě napadá, že jsem se za to vlastně dostatečně neodměnila..!

A taky se určitě dostanu do toho provazu, já to vím!