V neděli jsme na sebe byli hodní a ráno si přispali. Táta však využil pokojového telefonu, aby mi zavolal a sdělil mi, že má hlad. To znamená, abysme se s mámou rychle vypravily. Naším prvním cílem byl pochopitelně Amsterdam. To jsme ještě nevěděli, jaké nás čeká zklamání. Ve městě bylo všechno ZAVŘENO, všude mrtvo, nikde ani človíček. Amsterdam je navíc nepříliš přístupný turistům, protože u mnoha parkovacích automatů se nedá platit mincemi, ale jen speciální kartou, kterou mají jen oni. Mimochodem v Holandsku se NIKDE nedá zaparkovat zadarmo, a to ani na vsi. Snad někde na poli...

 

Takže jsme hodinu jezdili po Amstru, nebyl otevřený ani nouzovka Lidl, a tak jsme se rozhodli dneska Amsterdam opustit a jet na mlýny v Kinderdijku. Tahle skupina mlýnů je v Holandsku tou nejznámější. Horší bylo, že už bylo poledne a my pořád šilhali hlady. Já už začala bejt i protivná. Zapadli jsme do drive McDonaldu (mimo Amsterdam), který byl laskavě otevřený.

 

Zuřivě jsme se vrhli na to žrádýlko, akorát máma si stěžovala, že je to hnus a potom i táta. Následně nám ale oznámil, že si adresu tohohle mekáče zadá do navigace mezi oblíbené a že sem asi budeme jezdit jíst (nakonec jsme nemuseli už ani jednou, protože lenošní Holanďani ve všední den otevřeli obchody). Po jídle jsme tedy zadali navigaci úkol dovést nás do Kinderdijku. Jaké bylo naše překvapení, když po jednom pokynu "odbočte doprava" se před námi objevila řeka a na ní trajekt.

 

 

Najeli jsme na něj a za pár minut už jsme byli na druhé straně. Tam už se před námi vylouply mlejny jeden vedle druhého.

 

 

 

 

Kolem byl k vidění ryzí venkov. Chaloupky, zahrádky se zeleninou (kukuřicí, salátem, mrkví,...), kozy a koně.

 

 

Taky typický venkovský smrad, který mně osobně voní. Jedna kozička se pásla přímo u cesty, tak jsme jí natrhali trávu, na kterou nedosáhla. Když jsme od ní odcházeli, trhali jí trávu ještě turisti jdoucí za námi.

 

 

Ale Kinderdijk není jen venkov, má taky svou "městskou část".

 

 

V Kinderdijku je taky voda (řeka nebo moře, to nevím) a tam je takový vichr, že jsme neslyšeli vlastního slova. Taky tu nechyběli rackové, kteří jsou v Holandsku skutečně všudypřítomní - jejich křik je tedy jednou z důležitých sluchových vzpomínek. Nejvýznamnější zrakovou vzpomínkou zas bude pohled do příručního průvodce, protože mojí téměř výhradní starostí bylo dělat rodině tour operátora a průvodce a vymýšlet, kam pojedeme. Vymysleli jsme/vymyslela jsem teda další plán na tento den a jeli jsme zpátky na ten trajekt.

 

 

A když jsme jeli na tom trajektu, přejela nám přes cestu obří loď s kovovým šrotem. Byla tak obrovská, že se mi ani nevešla do foťáku.

 

  

A příště hurá do Leidenu!