14. 03 2014 | 08.41
V zakládání blogů nenajdete nikoho zběhlejšího, než jsem já. Ať patrám v paměti, jak pátrám, přesnou odpověď na otázku: "Kolik blogů jsem už založila?", ne a ne najít. Takhle asi nezní správná propagační řeč ... :D
Všechny blogy ztroskotaly na jedné drobnosti - ztratily anonymitu. Ať už proto, že jsem je velmi chytře párovala se svým e-mailem nebo rovnou do názvu vepsala svoje, naprosto nefalšované (a moc hezké, mimochodem) jméno. A když už se mi podařilo vyvaroval se těmhle základním chybám, dopustila jsem se ještě základnější - půjčila notebook s otevřeným blogem na jedné ze sta záložek do cizích, zvědavých rukou.
Jakmile jsem věděla, že aktéři mých společných zážitků si přečtou mojí verzi i s poznámami pod čarou, ztratila jsem nadšení, slovní zásobu a především svobodu svlova. Málo který článek věta prošla přes mojí přísnou cenzuru.
"Co když špatný pochopí můj záměr a naštve se? Co když nechce, aby o něm byla někde byť jenom zmínka? Co když jí budu připadat úplně trapná a blbá?"
(To jen krátká ukázka mých brzdících myšlenek - ano, lehká forma paranoi se u mě rozhodně vyloučit nedá.)
Většina lidí kolem, včetně mě samé, mne zná jako introvertní, snad stydlivou (?) holku a já přesto opět mám záškuby v prstech a touhu se vypsat ze všeho, co se kolem mě šustne - a teď toho není málo. Jsem ráda, že se mi pisatelská posedlost (mám-li právo to tak nazvat) vrátila, protože posledních pár měsíců (bez blogu i let) abstinence se na mě podepsalo.
Jen na klávesnici ne - je celá neošoupaná, nevypadávají tlačítka a nevrže - zatím.
Nedělám si iluze, že bych tu zůstala inkognito na věky (ačkoli naivní jsem na to dost). Ale doufám, že alespoň do doby, než si vypěstuju zase tu správnou závislost a zdravou dávku sebevědomí, které poslední dobou po malých, jako borůvka barevných nepatrných, dávkách sbírám :-).
Doufám, že mě budete číst, komentovat, brát moje ironické poznámky tak, jak mají vyznít a hlavně - negooglovat :).