Připadám si jako blázen.

Jala jse se likvidovat octomilky, které se mnou počínaje dneškem evidentně bydlí v novém bytě. Nikdo je nezval. Prostě dorazily.

Tak si tak lítám po bytě - s hlučným vysavačem v ruce (od rohu k rohu, tu ke dřezu, tu zase ke dveřím, tady ke sporáku, nezapomenout na zářivku) a snažím se ty malý mrchy pochytat (rada z internetu!) Přitom zmíněným muškám patřičně vyhrožuju a častuji je neslušnými výrazy.  Pak mi došlo, že je po půl jedenáté - v noci. Ne všichni sousedi (většinou pokročilého věku) by patrně měli pochopení pro moje náhlé běsnění.

Jenže mě ty malinký, otravný, ošklivý a všudypřítomný mušky lezou na nervy - neskutečně! Možná si na nich na chudinkách jen vybíjím vztek ze ztráty zrcátka - levého bočního, velmi potřebného - způsobené nepřiměřenou jízdou protijedoucího auta. 

Den "zadkem" napřed!

Dobrou noc - ať vás octomilky koušou celou noc. Mě jistě budou!