Dětem nepatří do rukou zápalky, boomerům zas do rukou nepatří umělá inteligence.

Pan Orwell byl geniální prakticky ve všech směrech. Když se člověk podívá na aktuální možnosti, které každému strejdovi v paneláku, jako jsem já, dává umělá inteligence, tak si musí vzpomenout třeba na to, co se v Devatenáct set osmdesát čtyři psalo o populární kultuře určené pro proletariát.

Na Ministerstvu [pravdy] byla celá řada zvláštních oddělení, která se zabývala proletářskou literaturou, hudbou, dramatem a vůbec zábavou. Zde se produkovaly podřadné noviny, v nichž nebylo téměř nic než sport, zločin a astrologie, senzační šestákové románky, filmy, z nichž sex jenom kapal, a sentimentální písničky, komponované výhradně mechanickou cestou na speciálním automatu, kterému se říkalo veršotep.

Když jsme na druhém stupni ZŠ slyšeli poprvé punk rock, tak nás opanovala touha takovou hudbu též tvořit. Bohužel jsme neměli nástroje a na tyto nástroje, které jsme neměli, jsme ani neuměli hrát. Ale i tak jsme tvořili.

Psal jsem o nástroji suno.com na dělání proletářské pop music do naší třídní whatsappové skupiny ze základky. A s kolegou, co jsme se v pubertě snažili tvořit, jsme nyní neodolali a vysmahli jsme si po letech textík a pomocí AI taky "hudbu", jakou jsme toužili před téměř 40 lety tvořit.

Možnosti té AI jsou opravdu fantastické. Současně i já, kterému se i takovéto strašlivosti líbí, musím uznat, že po té AI tvorbě zůstává obzláště silná nedobrá pachuť. Taky je evidentní, jak ta technologie parazituje na osobitých výrazech mnoha umělců, kteří museli původně vložit hodně talentu a osobního šarmu, aby takový projev vynalezli.

Překvapivé však je, že pozoruji sám na sobě, že čím snažší je něco vyprodukovat, tím línější jsem vůbec něco zkoušet pomocí těch nových technologických nástrojů vytvořit.