Podávám první předběžnou zprávu z dovolené. Zatím se dovolená pozná jen dle toho, že nechodím do práce. Jinak vše v normálu, prohlubujeme znalosti o českých dráhách v obvyklých lokacích.

V žádném případě nečekejte nic na čtení. Zase po čase mrňouskovské běsnění.


 

První dovolenkovou atrakcí byl dramatický výlet 100 m od domu. Jedna cesta trvala asi půl hodiny, neboť se různě sedělo na plotech, zkoušely se zvedat velké kameny a prohlížel se každý pes za plotem.



V té době ještě relativně ohebná matka vyzvala mrňousa, ať se zasměje do objektivu.



Po kom to čtení při jídle jenom má? Na vysvětlenou dodávám, že toto neznamená nezájem o jídlo. Naopak: batole čeká, že bude dále krmeno, ale přece kvůli tomu neotočí hlavu. Dále pak platí, že obliba knihy k jídlu roste přímo úměrně rozměrům tiskoviny.



Zkusil jsem rozpracovat čerpání beznínu a setkalo se to s obrovským úspěchem. S dědou pak čerpali asi dvacetkrát. Jáša dohlíží, zda mu obsluha plní ze správného stojanu.



Poslední dobou trvá na vycházkách s kočárkem, ale též trvá na tom, že bude tlačit sám. Doprovod nesmí na kočárek ani sáhnout, jinak hned dostane přes ruku.



Výhled na Rolavu.



Na nádraží Stará Role jsme si trošku víc prosvištěli lekci "výhybka" (zde konkrétně výhybka č. 4). Můj sugestivní výklad se setkal s velikým úspěchem. Z cesty jsme se k výhybce vraceli ještě dvakrát a vzájemně jsme se ujišťovali, že je to skutečně ta úžasná věc:-)



Na mapě už umí ukázat Prahu. (Zatím teda jen na dědovo mapě Německa, kde je to šikovně na kraji:o))



Kdo bydlí v Praze? Jáša! (No tak v Praze... já mu tu Prahu-západ časem objasním...).



Další den byl průzkum odstaveného vagónu v Nučicích. 25 minut čistého času.



Sunset nad Nučicemi. Trochu to klouže a bez rukavic se nechce vstávat.



Dnes už babička uspěla s rukavicemi. Na 15:30 jsem připravil skutečný ohňostroj úchvatných atrakcí: jednak se na nádraží míjely vlaky v obou směrech, takže se dvakrát zvedaly závory u nádraží, a jednak jsme si přidali ještě klasický semafor, který se zvedl a ukázal volno a potom zase spadl. Bohužel nebylo možno odejít z nádraží bez návštěvy toho odstaveného nákladního vagónu (viz shora). Návštěva vagónu není ale tak docela řešením, neboť ani ten vagón nelze pak opustit bez hysteráku.



Tento snímek má znázorňovat filozofické zamyšlení na závěr, jak to na tom světě chodí. Vpravo majestátní budova nádraží Nučice se třemi uniformovanými zaměstnanci uvnitř a kupou dětských fanoušků. Až na to, že v praxi bych na tomto dopravním spojení nerad závisel. Přes silnici autobusová zastávka "Nádraží Nučice". Skromná plechová budka, která nikoho nezajímá. Ale jedině díky těm autobusům se dostaneme za chlebem blíž k tomu Václavovi, co stojí před Museem.