Druhou miniknížkou, kterou jsem dostal od Ježíška, jsou Povídky od Jiřího Kulhánka.

Velikost knihy je 8,5 x 9,5 cm a obsahuje dvě povídky: Je 7.00 - pro dnešek nejvyšší čas zabít svého prvního policajta a Trojúhelník. Velikostně je tedy srovnatelná s miniknihou Žambochovou, což byla druhá část dárku. I v tomto případě je formát nádherný a mé srdce příznivce knihtisku malých forem plesá.

Tahle publikace má pro mě ten význam, že jejím prostřednictvím poznávám p. Kulhánka, slavného to autora akčních sci-fi. Ne úplně odlišnou pověstí sluje i p. Žamboch, jehož jsem též dlouho ignoroval, ale díky sérii o Johnu Francisi Kovářovi jsem si ho nakonec oblíbil.

Kulhánka jsem též nečetl, ale dle toho, co jsem četl o něm, jsem si vždy říkal, že to nebude moje krevní a cenová skupina.

Pech, přečtení Povídek pouze poměrně přesně potvrdilo původní předsudek. Psát umí, povídky jsou poutavé a násilí a černý humor v nich nejsou samoúčelné.

Jenže na mě je to už trochu moc tvrdá škola. Jsem měk(k)ota (-blekota): čtení raději sentimentálnější, idylické, humorné. Tolik ponižování ubožáků a tolik bezcitnosti, v jakém si libuje pan Kulhánek, číst nemusím. Co však musím, je uznat, že literární styl K. je ryzí, ucelený, promyšlený a působivý. Kdo není taková citlivka, tak má dobrou šanci, že by tu nalezl dobrý brak.

Související odkaz: o Žambochově miniknize jsem psal zde.