Dnešní článek bude o další brožurce, která je stálicí mé knihovny již ze školních dob.

 

Žánrově se jedná o dokumentaci zaniklé civilisace. Jiný dům. Německá a rakouská architektura na Moravě a ve Slezsku v letech 1890 - 1938 od p. Jindřicha Vybírala je katalog výstavy, na níž jsem nejspíš v klášteře sv. Anežky české v tom roce 1993 byl. Ale už je to opravdu dávno a na výstavu samotnou si vůbec nepamatuju. Což ale tolik nevadí, když mám ten katalog.

 

Mezi německé a rakouské architekty zařadil autor i německy mluvící židovské autory; že taková označení nejsou bez slabin, ukazuje přímo v příručce příklad p. Ernsta Wiesnera z Brna, o němž se tam píše, že "si ho přivlastňuje české i německé jazykové prostředí". Samotného p. Wiesnera už se ale stejně nezeptáme, co si o tom přivlastňování myslí přesně on sám.

 

I zde se uvádí oblíbená floskule o rozdílu mezi provincií (Čechy) a periferií (Morava) - ale v tomto katalogu je to napsáno dle mého chaoticky a nejspíš obráceně. Němečtí moravští architekti se tak vztahovali ponejvíc k Vídni a rakouskému umírněně tradičnímu stylu. V prvním období ty domy representují prý premodernu, ani pak netvořili úplně modernu - pořád převládal tradiční přístup; místní se jen zřídka věnovali těm moderním směrům, které vyznávali za republiky čeští architekti, kteří hleděli do Paříže a Berlína.

 

Strohý funkcionalistický styl tak tvořil především (svým způsobem) v Brně ten shora uvedený p. Wiesner. A pak samozřejmě brněnské a ostravské realizace berlínských modernistů pana Ludwiga Miese van der Rohe a p. Ericha Medelsona. Zajímavá je poznámka o tom, že hlavně brněnská práce p. Miese van der Rohe se nesetkala ve své době naprosto s příznivým ohlasem, když Češi nechtěli uznat Němcům body a místní Němci neviděli rádi, že jim bere práci přespolní cizák;  přitom dnes vila Tugendhatových je památkou mezinárodního významu. Dalším důvodem odporu k němu bylo, že pro avantgardu byly podstatné i sociální cíle architektury, což ta vila moc úplně nenaplňovala.

 

 

Obytný dům p. Weinbergera ve Znojmě (architekt Armand Weisner, 1927 - 28).
Umírněný styl. Mně se líbi to zábradlí. Ve Znojmě jsem několikrát byl,
ale tento dům jsem ještě neviděl.

 

Obchodní dům Breda a Weinstein v Opavě (architekt Leopold Bauer, 1927 - 28).
Prý navazuje na chicagskou školu, ale je osobitý. Ještě jsem tento přízračný dům na vlastní oči neviděl,
chystám se na to.

 

 

Ernst Wiesner - krematorium v Brně (1928 - 29). Též se na to musím někdy mrknout.

 

Kupujte si na výstavách katalogy, mají trvalejší hodnotu - ale jen, když jsou pěkné:-)

 

Přeji sobě i čtenářům vydařený přechod do nadcházejícího víkendu.