Po naší třídenní veledovolené jsme si dnes dopřáli ještě jeden společensko-relaxační den.

Zatímco doma se usilovně vařilo a peklo pro návštěvu, vyrazili jsme s mrňousem před poledním spaním do ulic, abychom nerušili Sargo její uklizené kruhy.

A tak jsem poprvé měl možnost popatřit na synka, an se transportuje na jednom z dárků ke druhým narozkám.

Všichni zkušení rodičové a servismani domácích odstrkovacích motorek se jistě nyní shovívavě usmívají nad mým úžasem. Ale já jsem skutečně mrkal jako blázen, jak strašně rychle a obratně na tom jezdí. Stačilo říct "na horní hřiště": ani se na mě nepodíval, chvilku se zamyslel, a vyrazil.

A hlavně! Před každou silnicí spolehlivě na fleku zabrzdil a čekal na mě. Musel jsem běžet hodně rychle, abych mu stačil. Udržoval si přehled, kde musí zabrzdit a zatočit.

Takže tady 41 sekund roztřesených záběrů, jak jsem se supěním se snažil udržet krok.