Tak na něj konečně v sobotu došlo, na kluka jednoho ušatýho! A kdybych tam nebyl, tak byl doteď svobodnej! Jak je to možné? To se dočtete níže.

V sobotu jsme byli pozváni na svatbu pana lékárníka do Varů. Plánování se sice měnilo každým okamžikem, chvílemi to vypadalo, že nepojedeme, ale nakonec jsme se dostavili; byť nikoliv ve společenském oděvu a byť pouze já na kole, jak bylo předepsáno. Sargo byla odhodlána vyžebrat si odvoz do ruiny kostela sv. Linharta v lázeňských lesích autem.

Obřad byl velice pěkný. Nakonec jsem se dostavil večer i na party na farmě v Horách, kde se stalo několik nehod. Zejména v půlnoci přestala hrát skupina Kozataj. Čili jsem již neměl na co skákat. Takové množství, které jsem požil, však nemohu přežít jen v sedě. Byl mi slíben DJ (profesí, nikoliv proslulý bloger), avšak žádný nebyl. Takže nakonec jsem byl nucen hulákat jak tur s kytarou pana MM (partnera pana lékárníka) různé pokleslé skladby.

Zde několik fotografií.


Sraz byl v páně lékárníkově vile v Tuhnicích. Ladila se forma slivovicí a - zejména, jako pak celý den - tuzemským rumem. Zdobili se lidé i bycikly.


Bohužel nemáme snímek celého obrovského pelotonu, který slavně vystoupal lázeňskými lesy až na Linhart.




Pak došlo k důležité peripetii. Pan oddávající zapomněl doma víno. Samozřejmě si mohl kdykoliv proměnit, ale napřed se zeptal, zda někdo s sebou nemá.

Má někdo víno?

Jelikož všichni přijeli na kole, moc se nikdo nehlásil.


Za chvilku se našel jeden z mála, kdo přivezl svatební dar, a dokonce víno. To byl ale jen první krok.

Má někdo s sebou vývrtku?

Tu ve mně hrklo. Nadešla tvoje chvíle, Járo, řekl jsem si. Mám v kole zavírací nůž, který jsem zatím nikdy nepoužil. Všichni se otočili na mě a já se rozeběhl ke kolům.


Dal jsem potom vývrtku panu lékárníkovi jako svatební dar. Tímto zásahem jsem se začal cítit důležitý a svatba mě začala vysloveně víc bavit.



Po kamenech lítaly docela spokojeně i mladší ročníky a nikoho myslím nerušily.



Myslel jsem, že tím obřad pro mě skončil. Zašli jsme si do města na kafe, pak jsme šli k našim na maminčiny šedesátiny a oběd. Spokojeně jsem shlédl, jak vyhráli nad Švýcarama ti horší.

Tu mi začali psát a volat přátelé, že bych se měl dostaviti na party. I co se dalo dělat, taxík musel do Hor.

Pak už to jelo. Pamatuju si jen několik momentů: skupina Kozataj hraje "Video Killed the Radio Star" a já skáču, řvu, ruce nahoře. Pan lékárník cituje reklamu na tuzemský rum Božkov (byl to rým ve smyslu něco jako Pádlo-chleba-řeka-rum-bum).

Před 4. hodinou jsem konstatoval, že již nemohu společnosti ničím přispět a odebral jsem se domů. Farma je položena příhodně docela daleko od civilizace. Více než kilometr se jde krajinou. Za daných okolností jsem provětrání docela přivítal.