20. 06 2008 | 21.25
Maličkost, ale hodně mě potěšila.
Dnes pochválím globální řetězec Ikea za švédský tradiční svátek konaný na parkovišti na Zličíně.
Paní obryně, stánek hudebníků a polštářek na házení (všechna fota z mobilu).
Dnes byl v práci náhle velký klid. Jednak mnoho lidí mělo dovolenou a jednak všichni severští klienti drželi rádiový klid, neb jsou někde bezvýjimečně uklizeni a chlastají na midsummer oslavách.
Tak jsem stíhal posilku a ještě i tak se sejít s rodinkou na metru. A u Ikey mě velice příjemně překvapili mini-oslavou slunovratu pro děti.
Obr a obryně.
Moje rozjitření bylo způsobeno samozřejmě i tím, že jsem mrňouska od pondělka neviděl: napřed jeden večer byli pryč a pak byl po večerech zase pryč já.
Před Ikeou hrála pěkná taková neurčitě keltsko-severská hudba, občas do toho halekaly i nějaký tety. Jáša byl z toho naprosto konsternován. Navíc tam chodili dva obři a házeli si s dětma polštářema.
Jé, teta víla mi dala polštář!
Mezi tím se motaly víly. A ve stánku podávali na tácku směs párků, sledě, lososa, pečené brambory a různých přísad. V ceně paňák vodky. (Nebyla by to Ikea, kdyby ten tácek nebyl bezedný. Paňák ale bezedný nebyl:-))
Hoďku jsme tam lehce vydrželi. Bez ohledu na profánní prostředí parkoviště mezi sámoškama se ten podvečer velice vydařil; pozorovat dětičky, jak rejdí mezi těmi obry a vílami, do toho pěkná hudba. Fakt to sedlo. Jsem rád, že jsme tam náhodou zapadli.
P.S.: Když obři odcházeli, tak paní obryně říkala, že Jáša házel nejlíp ze všech!:-)
P.P.S.: Nevěřil bych, že dětská atrakce v sámošce může vypadat i jinak než pódium s uřvaným moderatizárem místního rádia, kterej mele nesmysly, trápí jedince z publika a prokládá to slabomyslnými dětskými hrůznostmi
jede jede mašinka apod.
P.P.P.S.: Jak ta Ikea dovede cpát všude tu švédskost a přesto mě to neprudí, naopak je to příjemný?