Doufám, že ode mne žádný čtenář nečeká dnes článek. Já dřu, já sem unavenej jak kotě, jestli mi rozumíš.

Leda tak dvě písničky, který mám už dlouho hodně rád, to bych mohl dát. Přitom od těch interpretů už celkem nic jinýho rád nemam. Jedna je sprostonárodní a druhá sprostomezinárodní. Obě jsou z roku 1997, ale tu národní mi někdo (možná pan prátr) doporučil už nějak tou dobou, tu mezinárodní mi uričtě pan prátr doporučil asi tak před čtyřmi lety.

Národ vpřed, takže napřed Bludiště od Kurtizány z 25. avenue.

A potom Hills and valleys od Buju Barton.

Zdravím všechny, co taky únavu zahánějí samodýžejstvím a potom nemůžou přestat a jít spát...