Dnes udělám rád stručnou poznámku o jedné z mých nejoblíbenějších trvalek, která nikdy nezklame, když je všeobecná chuť něco si přečíst, ale nic konkrétního nevyhovuje.

Zase jsem si ji jednou prošel. Zase o kousek pozorněji. A zase s potěšením.

Pygmalion od G.B.Shawa mám v knihovně dlouho. Ale naprosto netuším, kdy a v kterém antikváriátu jsem si tímto zahřešil. Tahle divadelní hra je prostě rozkošné čtení. Mám trošku slabost pro ty staré duchaplné dialogy. A taky si myslím, že pygmalionské téma většinou dopadá dobře: teď narychlo mě z novějších adaptací napadají Světáci.

Ne všechny postavy jsou stejně úchvatné (zdá se mi, že ne moc zajímavá postava je vlastně ta hlavní, Líza). Zato takový profesor Higgins je svěží i po tom století, to samé jeho matka. Vždycky mě tam trošku zaráží cynický Maďar s typickým hunským jménem Nepommuck.

Osobně mám asi nejradši ty scény s prvními pokusy nasadit Lízu do společnosti - tady je vlastně taky jediné místo, kde Líza zaperlí.

Taky jsem vždycky nedočítal ten doslov, kde se vysvětluje, jak to vlastně všechno dopadlo. Tentokrát jsem si to přečetl a je to nemálo zajímavé. To filmové muzikálové zpracování jsem sice párkrát o vánocích shlédl, ale nesoustředěně. Takže ani nevím, jestli se tam to dovyprávění do konce promítlo.

Vydání je příjemné. Paperback, ale s velkým množstvím staromódních ilustrací.

Celkově se mu myslím podařilo výborně držet to v rovině zábavné hříčky. Ta je samozřejmě zcela nepravděpodobná, ale současně tu a tam si člověk uvědomí i něco vážnějšího, jako že nižší vrstvy ještě docela nedávno v zásadě neznaly hygienu. Vždycky se děsím představovat si dobu, kdy prakticky všichni, které člověk potká, odpovídají dnešním bezdomovcům.