Dnes bude pár vět o jednom starším úlovku z antikvariátu (20 Kč) do mé humoristické knihovničky.

 

Čtení o psaní od Václava Laciny vyšlo v roce 1954. Plný název zní: Čtení o psaní aneb spisovatelem snadno a rychle. Pro potřebu kandidátů nesmrtelnosti podle vynikajících i jiných českých spisovatelů vzdělal V.L.

 

Zase jsem se do ní teď podíval a docela se mi líbí. Ostatně sbírka krátkých vydařených parodií nemůže být nic jiného než trvalka.

 

Kniha má šest sekcí:

 

I. básně hocha od 11 do 18 let, jak se postupně s věkem proměňují - docela OK, ale opravdu jen na rozehřátí; tohle nejsou ještě parodie;

 

II. stručné básně (a poetické texty) o jaru - 17 parodií z celé historie české literatury, včetně třeba Václava Rosy, Kollára, Máchy, Dyka, Čapka, Biebla;

 

III. texty na téma "šel dráteník po silnici, selka na něj volala, aby ji šel zadrátovat, hrnec s dvouma uchama" - 11 žánrových variací (povídka pro mládež, kovbojka, detektivka, právní rozbor, historická studie atd.) - to už je zábavné, zvlášť třeba Uwaha historická od Wácslava Wladiwoje Tomka je pěkná.

 

IV. Love story postupně vypravovaná stylem 18 autorů - toto je vrchol knihy. Nejlepší je patrně Zeyer, ale příjemně se čtou všichni, od hvězd jako Mácha, Čapek, Šrámek, přes ty, o jejichž existenci vím, ale nečetl jsem (Neff, Křelina, Eskymo-Welzl), až po mně neznámé jedince (Böhnel, Heller).

 

K. Čapek o jaru.

V. Divadelní hra v osmi krátkých obrazech - mj. opět Čapek a Šrámek, pak třeba Klicpera a nějací, co neznám.

 

VI. Univerzální rozhovor se spisovatelem - dlouhé otázky, jednoslovné odpovědi.

 

Detektivka o rozbitém hrnci.

 

Důležité pro vyznění jsou stylové ilustrace (autor Eduard Hofman).

 

Po kontextu této celé šarády jsem raději nepátral. Nerad bych si pokazil dojem. Příjemných humoristických kousků není tolik.