A taky Vašek, Zbyňďa a Jano.

 

Naši internetově-reální přátelé Ene-ovi byli tak laskavi, že mě obdařili mým starým snem: nějakými supernejlepšími českými seriály. Už mě to stálo dvě noci - proti mé vůli.

 

Zatím jsem tedy sjel skoro komplet Malý pitaval z velkého města (1982, Jaroslav Dietl) a větší část Inženýrské odyssey (1979, týž). A trošku jsem poupravil své názory na ty seriály.

 

Především jsem zvýšil cenění Malého pitavalu. Struktura uzavřených epizod láká ke koukání mnohem víc než dlouhá epopej. A je to teda propracovaný do nejmenších detailů. Vzniká nám v práci skupina obdivovatelů, kde si při každém potkání rozebereme nějakou fajnšmekrovskou záležitůstku. To se nedá všechno sepisovat, to se musí přehrát. Už jenom úvodní scénka v každém díle pod titulky, kde Břéťa předčítá něco jako "byla vykradena chata č. 45 a bylo odcizeno několik masových konzerv a starší oblečení", což tam poslouchá deset chlapů a píšou si s jazykem venku "chata č. 45, masové konzervy".

 

Taky mě zaujalo pár lidí, kteří se objevují v třetiřadých rolích. Třeba v díle o Zlatém Jupiterovi je jedním z členů skupiny filmařů skoro určitě pozdější ministr Dostál - viz foto.

 

Minister zcela vpravo. Když se budete dívat 2 vteřiny na tuto fotografii, tak to zcela vyčerpá jeho herecký příspěvek.
Nehýbe se a nemluví.

 

V díle Kasař zase hraje pomocnici v čistírně mladá dáma, která mi silně připomíná zpěvačku Annu K.

 

Tou Annou K. v zástěře si nejsem úplně jist. Ale myslím, že to je ona.
Hrát v tak krásným seriálu, to nelítala nízko!

 

Jinak tedy je to mor. Úplně nejhorší věc jsem provedl v úterý. V půlnoci Jáša plakal, tak jsem si šel lehnout s ním. A když jsem šel ve dvě zpátky, tak jsem si řikal, že zkusim jenom chvilku tu odysseu, jestli to funguje. No... koukal jsem, koukal... a nepustil, dokud se Václav Pešek nestal ředitelem Hlubočanských strojíren. Vypnul jsem TV a zrovna se pustil budík. Ech!

 

Jinak ale ta Inženýrská odyssea je pořád špičková. To manažerský prostředí, to je zkrátka u-n-i-k-á-t-n-í ! A do toho kontrast Zbyndi, v podstatě svatého muže, který jakékoliv manažování odmítá a táhne káru konstrukce sám a sám. A zapomenout se nesmí na Jano Krnáče, kterej drží neuvěřitelnej dress code a i večer na ubikaci leží v posteli v kravatě.

 

Související články: o Inženýrské odyssee jsem se vyléval již zde a zde.