K vánocům jsem dostal stolní hru pro dva hráče s názvem Ztracená města.

Vánoční svátky mi připadají vůbec jako doba hrám zaslíbená. V sobotu jsme si třeba kvalitně zamasili u Rejchů Osadníky. Bohužel se projevil jeden nešvar, který mě docela trápí, a sice, že jsem zase ani jednou nevyhrál.

Pokud byste uvažovali o pěkném dárku, tak Ztracená města nejsou špatný tip. Nejsem odborník, ale mezi moderními stolními hrami mi připadají hry určené jen pro dva hráče spíše v menšině.

Hraje se s kartami: je tam po devíti kartách od pěti barev a k tomu od každé barvy tři karty označující zvýšení sázky. Hra spočívá v tom, že se karty vykládají podle hodnoty, přičemž sloupce s více než 20 body jsou nakonec počítány kladně a s méně než 20 body záporně. Moc dalších pravidel není: zvýšení sázky násobí hodnotu sloupce, za hodně dlouhý sloupec je bonus. To je skoro celé. V každém kole se jedna karta buď vyloží nebo vyhodí a jedna dobere (buď z paklu nebo z vyhozených).

Pravidla jsou skutečně maximálně jednoduchá. Pokud si je přečte jeden člověk, tak další už s ním hraje okamžitě bez nutnosti studia.

Dali jsme si pár partiček doma a mohu potvrdit, že hra je i velice rychlá. Nedíval jsem se na hodiny, ale jednu hru bych odhadoval spíš na 15 minut (těch 40 minut uvedených v info-boxu je možná myšleno na sérii tří her).

Bohužel i Ztracená města se Sargo prohrávám; vyhrál jsem jen jeden "set", když kvůli listu hrála maximálně riskantně a podařilo se mi takticky hru zkrátit.

Jednoduché, rychle naučitelné, rychle sehratelné, umožňující strategii a taktiku, ale přeci jen nepůsobí bolest hlavy jako šachy: myslím, že celkově tahle charakteristika dává rozumnou volbu i pro životem unavenější hráče.

Zvlášť v kombinaci s pěknou konzervativní grafikou lze doporučit pro dlouhé zimní večery.

Související článek: o jiné velice pěkné a jednoduché hře, Královských rošádách, jsem psal zde.