Jestli správně počítám, tak tato čísla jsou příležitostné spojení Tata Bojs a komorního Ahn Tria.

 

O desce smetana jsem párkrát četl, i jsem viděl s nimi rozovor na čt24. Ukázky se mi moc nelíbily. Když jsem pak ale jel o vánočních svátcích z lyží, tak jsem si z rozmaru to cédéčko koupil v samoobsluze na břehu Ohře jako upomínku na vydařenou dovolenou.

 

K Tata Bojs mám takový vztah, že nejsou moje úplně 100%-ní srdeční záležitost, ale mám je celkem rád. K akustickým verzím hitů mám obecně vztah, že je mám celkem rád. K symfonickým verzím hitů mám vztah, že je nemám rád.

 

smetana je někde mezi symfonickými verzemi a akustickými.

 

Přeci jen ty klasické nástroje (zvlášť housle nebo co to je) mají příliš ušlechtilý zvuk a jejich zneužívání na primtivní několikatónové rockové riffy prozrazuje příliš jasně příliš smutnou pravdu o popu.

 

Komu Tata Bojs nic neříkají, tak bohužel bych tuhle desku spíš nedoporučoval, protože není pravděpodobnost spokojenosti. U těch, kteří jako já je poslouchají, tak to stojí za zvážení. Protože je to možnost poslouchat znovu zčerstva na best-of-ce všechny provařené hity, co už jinak jsou moc ohraný a nedají se poslouchat.

 

Taky je třeba říct, že ty americký Korejky žádný promo teda nezkazí:-)

 

Po pár prvních posleších mi jako nejpřijatelnější předělávka přišli Pěšáci, tak tady si je můžete taky poslechnout:

 

 

 

Související články: Své nejoblíbenější skladby od Tata Bojs jsem dával zde a zde (v tom druhém odkazu je pro porovnání i původní verze té předělávky připojené v dnešním článku; mimochodem to má vynikající klip).