V neděli jsem udělal tradiční chybu, že jsem plánoval, že budu dělat, čímž jsem si den částečně a zbytečně zkazil, neb se mi dělat stejně nechtělo.

 

Až večer jsem vyrazil na chvilku ven s mrňouskem, abych si spravil náladu. Aby z té krádeže jedné hodiny aspoň něco bylo, razili jsme až po šesté a využili delšího světla. Chtěl jsem zkusit jednu kešku v Hostivici, ale až tam jsem si všiml, že jsem si ji nějak nedal do GPSky. Tak jsem jel tedy na blízkou kešku na poutní cestě z Hájku, kterou jsem si spíš schovával až na kolo, protože je opravdu blízko.

 

Mezitím však Jáša vzadu v autě hodně tvrdě usnul, neb nespal odpoledne. Bylo mi ho sice líto, protože nereagoval na nic, ale vzbudil jsem ho. Oči otevřel chudák až po dlouhý době, co jsem s ním venku třásl. Ale statečně nasedl v mrholení na motorku a jeli jsme pro poklad.

 

Nakonec to byla pěkná minivycházka. A hlavně první poklad, který mrňousík našel samostatně!

 

Řekl jsem mu jenom nápovědu a zcela sám našel příslušnou skrýš a vytáhl krabičku. Měl jsem z toho fakt radost.

 

Malý krajinný prvek a ještě menší kačer.

 

 

K pózování byl ochoten, avšak akutní ospalost zanechala následky.

 

Našel poklad úplně sám!

 

Na poutní cestu rychle přicházelo šero.
Ještě z Ptic jsem po ní jel před pár lety na kole, ale v Břvích jsem ztratil směr.
Jednou to musím zkusit až na Bílou Horu a Strahov.
Až bude Jáša v mém věku, bude to úžasná vzrostlá alej.

 

Nadcházející víkend máme naplánovaný zcela ve znamení spřáteleného batolení a hledání pokladů, tak se těším. Snad to vyjde.