Asi nepřekvapí, že jarní výlety pokračovaly. Díky za to počasí. Kvůli únavě ze sluníčka a alergie večer namísto blogování radši spím; případně poslední dny jsem usínal při koukání na ten golf v TV - můj první Masters nezklamal:-)

 

Nahromadím tedy zkrátka fotky z několika výletů a pokusím se komentovat. (Přeskočím jen vycházku v Kobylisích, o které už uspokojivě referovala Sargo - zde).

 

Ostře sledované nádraží Loděnice (první dvě fota z mobilu).

 

Začnu ještě minulou nedělí. Vyjel jsem si sám na kole. Napřed jsem nechtěl vybírat sám kešky v okolí, které bych mohl vybrat někdy s Jášou. Takže jsem zkoušel vymyslet necachingové cíle, trošku jako věc turistické cti, že nejsem taková lama (nakonec jsem ale stejně dva poklady nalezl:-).

 

Vymyslel jsem tedy nádraží Loděnice, na které mě přivedl seriál o českých filmech ze 60. let. Nedávno běžely Ostře sledované vlaky a v úvodním rozhovoru se Menzel zmínil o tom, že film točili právě v Loděnici. Nádraží obvyklé, spíš o něco ošklivější než třeba v Nučicích. Podle mého se mu pro film hodilo proto, že leží pod kopcem, takže celá jedna strana byla les, čili nemusel řešit, zda tam není v druhém plánu něco nevhodného či anachronického.

 

Golf ve výstavbě.

Pak jsem vyjel nahoru do Vysokého Újezda, kde se dokončuje nové golfové hřiště. Fotka je z posedu, odkud je na hřiště pěkný výhled. Je to zase ukrojení kousku přírody. Ale kolem Prahy se ukrajuje pořád a všude a tady mi to připadá jako ukrojení potenciálně pěkné. Až zmizí těžká technika a stromy dostanou pár desítek let na růst, možná to bude nóbl rekreační lokalita. Ta obec na to má, dle mého je Vys. Újezd z okolních vesnic asi nejhezčí.

 

Dítko, dopravní prostředek, skála (Červený lom - Opatřilka).

 

V sobotu odpoledne jsem uskutečnil již delší dobu chystaný plán sjet na kole od nás na Smíchovské nádraží a vrátit se vlakem.

 

 

Výšek se nebojí, když jsem poodešel, stoupl si tam a chodil nahoře.

 

V Dalejském a potom Prokopském údolí je živo. Typická přípražská turistická příroda. Pod Řeporyjema jsme projeli ruinou starého mlýna, kde z vlaku často vidíme pány v uniformách se zbraněmi. I v sobotu se právě sjížděli na airsoft. Bylo tam přes deset aut, chlápci vylejzali a rozstřelovali se kolem.

 

Na ty skály se určitě chci jednou podívat a hlavně vylézt nahoru. Bohužel zatím bych na to neměl nervy.

 

Za kostelíkem v Hradešíně.

 

V neděli se pak uskutečnil již třetí výlet se strejdou Tomášem z práce s holčičkama a tetama. Jedna teta na poslední chvíli odpadla, takže vlastně to byl výlet s tetou. Navrhl jsem výlet opět geocachingový, na což se holčičky těšily. Začali jsme v obci Hradešín (okres Kolín), kde měl být krásný kostelík. A taky byl.

 

Naslouchá zvenku.

 

Zatímco jsme kostelík obcházeli a já si ještě vzadu fotil, přicházeli do kostela věřící na mši. Byla totiž neděle před polednem. Když jsem se vrátil ke vchodu, našel jsem mrňousa, jak je vidět na fotce: seděl přede dveřmi a soustředeně poslouchal mši, jak mluví a zpívají. No, od nás neznabohů se mu tohoto zážitku moc často nedostane.

 

 

Jáša organizuje skupinu na foto.

 

Pak jsme vyrazili na úvodní vydatnější vycházku, abychom měli nějaký turistický základ a zničili zavčasu potomstvo. Šli jsme polní cestou do vedlejší obce Přišimasy, za kterou se nachází veliký balvan. V blízkosti založil kešku náš ajťák, tak jsem ji chtěl navštívit.

 

Nemohu si ji odpustit, prostě mě baví.

 

Rozárka se ukázala jako rozený lovec pokladů, s navigací pracovala rychle a skrýše odhalovala nemilosrdně. Je to zvláštní, že malé holčičky na tohle mívají talent a baví je to.

 

Pamětní kámen na vrchu Klepci.

 

Pak jsme se potřebovali občerstvit a s touto nadějí jsme přejeli do Kouřimi. Nikdo z nás to město neznal, jenom je to pojem historický.

 

Pouť v Kouřimi.

 

Ńáko táko jsme se tam nasytili. Na náměstí byla zrovna pouť, takže jsme se věnovali chvíli příslušným zábavám.

 

 

Památník Lipany.

 

Pak jsme ještě chtěli zvládnout aspoň památník na bitvu u Lipan. Bylo to v podvečer příjemné místo na závěr výletu.

K mému milému překvapení byl Jáša ochoten se podělit o tyčinky se sýrem.

 

Děcka běhala po posekané louce kolem památníku. Jáša naposledy párkrát upadl z různých zběsilých akcí, pobrečel si a jeli jsme domů.

 

Lipany jsou pěkný vršík, musel jsem myslet na to, jestli se těm válečníkům tam chtělo umírat.

 

Když se zatáhne za nohy, cestovatel z vesmíru přemýšlí a rozsvítí se mu hlava.
("Je hodný. Přiletěl na letiště.")

 

Dnes jsme dali jeden malý rodinný výlet - odpoledne jsme chtěli chvilku udělat nějaké resty v domácnosti. Aby se nepřepálil začátek, posnídali jsme opět jednou v bufetu a opět jednou zavzpomínali s pietou na dávná předsevzetí, že děti do bufetu nepatří a my je tam rozhodně tahat nebudem, protože nejsme jako ti oškliví neuvědomělí rodiče jiných dětí! Mno...

 

Záměna Žebráku a Točníku zde nevadí - tento nádherný výhled dnes nabídla jedna z ulovených keší.

 

Tak jsme dali nějaké menší bezbolestné keškování v rámci popojíždění po D5, třetí návrat na rozhlednu v Cerhovicích a pak závěrečně ničení dítka na krásném dětském hřišti tamtéž.

 

 

Turistika = záminka pro svačinu (na rozhledně Třenická hora nad Cerhovicemi).

 

To celé bylo hudebně ve znamení Ivana Mládka. Blízko práce se ruší tradiční prodejna CD a mají tam vše za polovic. Tak jsem tam v týdnu se pokusil něco utratit. Moc to nešlo, protože to bylo hodně probraný. Ale best of Ivan Mládek obsahuje asi 12 pecek a jsou to samý naprosto jedničkový hity v trvání po cca 2 min. Nasadil jsem je v autě pokusně na mrňouska a - dle očekávání - tomu ihned propadl. Hitparádu vede Železniční vlečka povalila křečka, potom hned Z Opavy rychlík jede do Prahy a ještě akceptován je samozřejmě Jožin z bažin - toho si hned po prvním poslechu zpíval při pochodu.