Předem se omlouvám: dnes budu na čtenáře myslet ještě méně než jindy. Článek obsahuje nesmyslné množství rodinných fotografií.

 

Dva prodloužené květnové víkendy jsme strávili ve stejném penzionu na jižním okraji Českých Budějovic. Pokaždé jsme přijeli již ve čtvrtek v půlnoci, abychom mohli využít volného pátku naplno. Díky dvěma víkendům na stejném místě se to celé psychologicky spojilo do pocitu skoro regulérní dovolené. První víkend jsme pojali spíše pro mě, tedy nebyly žádné komíny, a namísto toho nějaká rozhledna, barokní památka, křížová cesta a kešky. Druhý víkend byl zase spíše pro Sargo, tj. zahrnoval tři komíny a dvakrát jízdu na koni. A v rámci toho všeho samozřejmě snaha zabavit průběžně dítko.

 

Odjížděli jsme dosti nachraplaní, a ani předpověď počasí - hlavně na druhý víkend - nebyla příznivá. Počítal jsem docela najisto, že se rychle vrátíme domů. Nakonec jsme všechno zvládli i přes drobné překážky a počasí bylo nádherné všech šest dní. 

 

Tak, a nyní následuje strašně moc komentovaných fotek. Pochopím, když čtenáři nebudou mít chuť se tím vším probírat. Ale pro mě to byl významný a velice aktivní výlet. A chci ho mít zachycen v deníčku. Navíc jsou tu i babičky apod., že.

 

 

Příjezd do penzionu v půlnoci. Bylo to fungl nové zařízení: otvírali teprve v březnu.
Ještě ne vše bylo hotové, takže měli velice slušné ceny za velkorysé ubytování -
pokoj se samostatnou kuchyní, dvěma balkony, předsíní a velkou koupelnou
byl podstatně větší než naše první bydlení v Karlíně.
Přihlédneme-li navíc k bohatým snídaním, získala Sargo za zajištění toho ubytování na poslední chvíli
ono příslovečné malé bezvýznamné plus.

 

Dvouletá holčička pana domácího se evidentně těšila na chlapečka.
A ten jí samozřejmě ignoroval, ale též s chutí předvedl, zač je toho loket.
V druhém týdnu už v této místnosti byla snídaňová restaurace.

 

První den jsme začali rozhlednou Slabošovka. Měl u ní být poklad.
Dle navigace konkrétně zde, uprostřed širých lánů,
půl kilometru od rozhledny. Nápověda: pod stromem. Hm, chyba se vloudí, i když v tomto případě pořád nechápu,
jak k tomu vloudění mohlo dojít.

 

Zánovní rozhlednu jsme nakonec zdolali. Jáša potvrdil rozhlednolezecké kvality.

 

 

Pak osádka usnula, a já sám si vyřídil nějaké geozáležitosti u kostela Sv. Trojice u Trhových Svin.
Dle názoru většiny se myslím p. Diezenhoferovi i tato stavba vydařila.

 

 

Dovnitř se nemohlo, náhledl jsem aspoň ďourkou.

 

 

 Následovala opevněná ves Žumberk. Nádnherné místo, kde jsme strávili celý zbytek odpoledne.

 

O žumberském ráchání již média myslím podrobně informovala:-) - více zde.

 

Druhý den se průběžně keškovalo. Zde bych rád ukázal na příkladu
letiště v ČB, že nejen pan DJ má ten správný kačerský pátrací grif.
(I když samozřejmě né, že bych si s ním troufal se rovnat!)

 

 

Výjezd lanovkou na Kleť byl hlavně atrakcí pro mrňouska. Ale bylo tam pěkně, i když rozhledna je zavřená
z důvodu rekonstrukce.

 

Na Kleti jsem zjistil, že jsem se vždy toužil svézt na koloběžce z hory, tak jsem to uskutečnil.
Cestou jsem se trochu zdržel pro zabloudění, ale rodina čekala trpělivě.
Z kopce je kolobrnda dobrá, ale do kopce makačka.

 

Poslední zastávkou dne byl můj starý plán, a to kláštěr Zlatá Koruna. Toto místo je krásné, avšak jeho krásu
nelze zachytit na fotografii. Jednak je velice zarostlé, takže toto je jedno ze vzácných míst, odkud je vidět celek.
Díky zań majiteli kešky, který mě motivoval vyběhnout těch sto metrů do nadmořské výšky.

 

Dále pak nelze zobrazit na snímku, jak krásně je Koruna položena v zákrutu řeky, který navíc kopíruje hřbet
okolních vršků. Zde zobrazena jihočeská zábava č. 1. Házet kameny do vody se neomrzí.

 

V neděli jsme začali dalším mým oblíbeným turistickým žánrem, a to křížovou cestou. Tentokrát v Římově.
Náhodou jsme padli ale zrovna na nějakou obrovskou akci - vesnice byla narvaná stánky a návštěvníky.
Samotná cesta v okolí už byla celkem prázdná. Neprošli jsme ji však celou, mrňous byl velice líný.

 

Nechtěli jsme lenost tolerovat a dopadlo to permanentním strašlivým hysterákem. Zde příklad, jak to vypadá:-)
Slyšeli jsme za sebou vzteklé řvaní, házelo se s sebou na zem a tak. Kolemjdoucí měli o zábavu postaráno.

 

Pak už jsme pomalu vyrazili k domovu. V Protivíně jsme se pokusili o nějaké gaocachingové body. Zde na 
burešovce jsou vidět jednak účastníci zájezdu, jednak železniční atrakce (starý, ale krásný závory) a jednak 
vlevo kousek solární elektrárny. První, kterou jsem viděl naživo.

 

Zatímco v autě se spalo, zastavoval jsem na kešky. Tato fotografie ukazuje názorně,
jak vypadá lopata opřená o zeď hřbitovní kaple v Dobříši.

 

Nad parky u dobříšského zámku mi spadla čelist - na toto místo je návrat jistý!
Ne náhodou se tu prý točí pravidelně pohádky.

Tím se dostáváme k druhému svátečnímu pátku. Ten začal v Českých Budějovicích.
Sargo tam byla pozvána na legální pokoření nějaké stometrovky. 
S Jášou jsme se šli zatím projít do města. Mají tam v parku krásné prolejzačky na
hudební motivy. Z cinkání na trubky byl na větvi:-)

 

Čistě kdyby někdo potřeboval vědět, jak vypadá náměstí v Budějcích. Při pohledu z Černé věže, kam Jáša
superstatečně vystoupal.

 

Z věže jsem vyfotil komín, na který Sargo tou dobou lezla. Když jsme zkoumali fotky
podrobně, tak se zdá, že jsem ji zrovna zachytil! Ty 4 pixely jsou rozhodně
mé zákonité choti docela podobné.

 

 

Zatímco si máma jezdila v sobotu ráno na koních, my s Jášou luxovali poklady v přilehlém okolí řeky Malše.

 

Pak se jelo do Krumlova. Kdyby někdo nevěděl, jak vypadá Krumlov, tak takhle.
Já vím, že tuhle fotku fotí každý. No právě, tak já taky.

 

 

Ulice Českého Krumlova jsme projeli samozřejmě na motorce.
Celkově se mi potvrdil dojem, že turisty tam zvládají, a přitom neztrácejí úroveň.

 

Jáša kousne tátovi do talíře!

 

U hospody bylo rozsáhlé dětské hřiště, dalo se tam krásně vydržet.

 

 

Aktuální rozpoložení paní Sargo vystihuje snad dobře ta skutečnost, že si odběhla
z prohlídky města na čtvrt hodiny a vylezla s pomocí náhodných kolemjdoucích na tento 
komín. My s Jášou zatím házeli kameny do řeky.

 

V neděli ráno Sargo opět jezdila na koních a my s Jášou lovili poklady. U obce Plav nás to zavedlo na 
nádhernou skalní vyhlídku nad řekou, ze které jsem byl naprosto paf. Ke všemu tam stál Jan Nepomucký.

 

Zhruba v těchhle místech jsem se snažil na skalní vyhlídce tryskomyš udržet, ale nebylo to snadné.

 

 

Následovala návštěva dvojhradu Rožmberk, který je nádherný. Ale jinak spíš zklamal:
vyhlídková věž na hradě zavírá už ve čtyři a už ve tři byly lístky na ní vyprodané - je tam
omezená kapacita návštěvníků.

 

Jeli jsme tedy dál a cestou se zastavili na zřícenině Louzek.

 

Keška tam byla schovaná moc těžce a nenašli jsme. Ale nevadilo: sluneční pozdní odpoledne, to byla krásná vycházka.

 

ZOO v Hluboké jsme už nestihli, tak jsme se tam aspoň najedli. Tady kdyby někdo nevěděl, jak vypadá Hluboká.

 

Odstrkovací motorka mívá často defekty (hlavně "rozbitý výfuk"). A je potřeba zastavit,
rozebrat ji a opravit. Teprve pak lze jet dál.

 

Máme zvyk, že do každého nalezeného pokladu se zapisuje i Jáša.

 

Jelikož toho hledání bylo hodně, zavedl jsem ke spokojenosti všech zásadu: co poklad, to tato sušenka pro mrňousa.

 

 

Cestou domů jsme se ještě zastavili u tohoto netradičního pohledu na jaderku.

 

Kdo dočetl až sem, je mistr světa ve čtení rodinných blogů:-)