Sám ani nemohu uvěřit, že jsem si dříve rozverně kupoval i takovéto publikace. I když si myslím matně pamatuji, že mi to připadalo už tehdy nemravné. Rozhodně dnes si již fotografické publikace nekupuji.

Ke koupi knihy Jindřich Štyský od Karla Srpa si však sám sobě mohu pogratulovat. Přestože mi obecně připadá problematické, že by si člověk někdy reálně prohlížel výpravné obrázkové publikace, tak u tohoto kousku tomu tak skutečně je.

Rád a pravidelně ji z knihovničky vytáhnu a potěším se. Určitě to bude taky tím sympatickým malým formátem a pěknou grafickou úpravou.

Podle zadní strany byl Štyrský kamarád Toyen. Jako fotograf byl surrealist. A proto nefotil skoro vůbec lidi; zato fotil hlavně protézy, hřbitovy, pouťové atrakce, reklamní nápisy apod.

Je to skutečně radost tím listovat. Zajímalo by mě, kolik by za ty fotky dostal na fotoaparat.cz nebo v soutěži ve Photolifu:-)

Vedle potěšení z duchaplných snímků je to i takové povzbuzení zkusit někdy nemačkat tu digitální spoušť bezmyšlenkovitě, a pokusit zase někdy skutečně o fotografii.

(1934, bez názvu).
Moje oblíbená. Jenom, Jindro, příště si dej prosím pozor na tu středovou kompozici.
Až dopiluješ ty třetiny, tak to bude hned o bod více.

(1934, bez názvu).
Tady teda zas nevim ten ořez. Musela tam ta klika být?

I když možná, kdyby J. Štyrský strávil pár let na samohodnotícím fotoserveru, kdoví, jestli by takhle fotil. A možná, jestli by to nebyl úplně jiný Jindra.