Nejlepší starosvětský humor
3. 08 2007 | 00.18
Nevěřím, že jsou díla, která někdo prostě musí doma mít. Přesněji: nevěřím tomu u druhých. Já sám třeba musím doma mít Literární poklesky od Stephena Leacocka. Takže když nadešel nyní čas dalšího vydání, nebylo nad čím přemýšlet.
Dle mého mnohaletého názoru je tento výbor mezi hvězdnou pětkou legrace nebo tak něco, společně s Woody Allenem a případně panem Kaplanem, pokud bychom jednotlivé lekce brali jako povídky.V knihovně mi chyběl do včerejška. Dneska v MHD jsem si již listoval a četl. A ke své spokojenosti jsem konstatoval, že to sice z nového pohledu zase o kousek zestárlo, ale sympaticky. Chybou této edice je bohužel absence ilustrací Jiřího Slívy, které u staršího vydání byly hojné, zde jsou jen na obálce a předsádce.
Zápletky jednotlivých črt jsou pro mě sice asi navždy již hodně zažité, že ani delší pauza od minulého čtení mi je nemůže moc oživit. Ale opakování známého není nepříjemné. A jsou tam i nové maličkosti k objevování.
Třeba ta nesnesitelně trapná povídka o muží, který nebyl schopen odejít z návštěvy, až tam umřel (Strašlivý osud Melpomena Jonese). Dneska ráno v metru jsem si všiml, že končí zvláštně poetickým obratem:
"Muž zápasil se smrtí a nakonec v poslední den své dovolené skonal. Když prý nadešel jeho poslední okamžik, posadil se na lůžku, na tváři mu zahrál překrásný důvěřivý úsměv a prohlásil: 'Promiňte - volají mě andělé; teď už opravdu musím jít. Poroučím se.'
A úprk jeho ducha z toho žaláře byl tak prudký, jako když se pronásledovaná kočka vrhne přes zahradní plot."