V neděli Sargo kořila od rána prekioobjekty v Sokolově a okolí. Takže jsme s Jášou zůstali doma bez auta.

 

Ráno bylo nádherné, takže program byl jasný: vlakový minivýlet. Poprvé jsme použili místní trať opačným směrem, tj. na Beroun. A mně se sem chce dát pár fotek.

 

Kontrola oblíbené zarážky č. 1

 

Hned začátek na nádraží v Nučicích byl srandovní. Byli jsme tam tři otcové, tři synové ve věku 2 - 3 roky a dvě odrážedla. Přičemž ten jeden syn bez odrážedla ho měl doma a dokonce stejné jako my, jen červené.

 

Plná energie na úvod výletu:-)

 

I když bylo terpve půl desáté, tyhle baboletní slunné dny jsou takové ospalejší. Ale v Berouně na nádraží vystartoval Jáchym statečně.

 

Prý je z večerníčku, ale bohužel ho neznám.

 

Hřiště v Berouně nezklamalo, bylo tam příjemně. Za chvilku vylezli i medvědi. A za další chvilku jsem si všiml otevřeného stánku a dal pifko se sýrovou palačinkou.

 

To je ono.

 

Když se mrňousík dozvěděl o tekoucí pitné vodě, zbytek doby už jen střídavě si špinil ruce a dovoloval se, že si je může jít umýt.

 

Městské hradby Beroun.

 

Cestou zpátky jsme pak ještě asi dvacet minut lezli po kašně. Docela jsem koukal, jak šikovně se drápal na vysokou zídku. A hlavně jsem nevěřil, že se stále ještě tak energicky pohybuje.

 

 

Já nespím:-)

 

Však to taky netrvalo dlouho. Ve vlaku si ještě sundal boty s tím, že až se vlak rozjede, bude přelejzat přes opěradla sedaček, jako když byl menší. Pak to na něj ale padlo strašlivě a až domů jsem bojoval o každou vteřinu bdělosti. Vedle seděla rodinka se dvěma dcerama a měli z toho ne celou cestu zábavu.

 

Doma jsme to odpoledne společně zalomili a spořádaně vyčkali návratu mámy.